Přináším vám to nej.. z netu a mailíků :o)

Vánoce

Pohodové vánoce

24. prosince 2016 v 13:00 | jask*



Vánoce

10. prosince 2016 v 20:47 | Havlínka
A už tu jsou zase Vánoce. Kdeže jsou ty časy, kdy Vánoce byly svátky klidu a míru a lidského tepla?


Kolik lidí ještě vnímá Vánoce jako dobu sváteční? A kolik lidí vlastně ví, co bylo počátkem svátku Vánoc? Určitě všichni věřící, ale většina ostatních je pohlcena vlnou nákupu dárků, úklidu, vaření a pečení. Přitom Vánoce mají být klidné a odpočinkové. Ovšem abychom nebyli takoví skeptičtí, určitě se najde mnoho lidí, kteří Vánoce chtějí udělat krásné nejen pro sebe, ale i pro všechny ostatní. Bez nich by žádné náměstí nezářilo do zimní pochmurné noci jako hvězdy na mléčné dráze. Nezněla by nikde hudba, která nám tuto skutečnost připomíná. A tak se můžeme třeba i těšit, že nás sváteční atmosféra přenese o několik století do minulosti, kdy jsme ještě nebyli vybaveni moderními vymoženostmi, kdy stačilo teplo domova a povídání si mezi sebou. Kdy ještě člověk neměl otlačené prsty od mobilních telefonů, dálkových ovladačů a nebolely ho oči z blikajících monitorů a obrazovek, kdy ještě existovala fantazie našich dědečků a babiček.

Nezbývá nám nic jiného, než si svátky zpříjemnit sami a prožít si je po svém tak, abychom se mohli těšit na další, které určitě za rok zase přijdou. A nezáleží na tom, jestli jsme křesťané, muslimové nebo nevěřící, nebo zda žijeme ve velkoměstě či v té poslední zapadlé vesničce...



Izrael - Jeruzalém - Olivová (Olivetská) hora

27. prosince 2014 v 12:07 | jask*
Olivová hora - je pojmenována podle olivových hájů, které pokrývají její svahy. Už od biblických dob je to místo, kam se nechávají pohřbívat Židé. K tomuto kroku je vede domněnka, že právě zde bude lidstvo vzkříšeno v den posledního soudu. Svůj hrob zde mají i významní rabíni 15. až 20. století. Celý židovský hřbitov je jedním z nejstarších a nejrozsáhlejších na světě. Olivetská hora také nabízí úchvatné pohledy na jeruzalémské Staré Město. K vidění je tu Getsemanská zahrada, kde se Ježíš zdržoval před svým zatčením a ukřižováním.


01

Nejstarší, nejposvátnější, jedinečné a největší. Skoro všude jinde zní taková přízviska jako klišé, ne však v Izraeli. Fantastická směsice náboženství a kultur je ale v ostrém kontrastu s pekelně výbušnou atmosférou.

Návštěvu Izraele nelze začít jinak než v Jeruzalémě. Tady žil a skonal Ježíš Kristus, když až na Golgotu vynesl svůj kříž, a Chrám Božího hrobu dnes patří mezi nejdůležitější místa křesťanského světa. Západní zeď neboli Zeď nářků, nejposvátnější místo židů, najdete na úpatí Chrámové hory, stejné "hory", na níž dnes stojí Skalní chrám, jedna z nejvýznamnějších mešit islámského světa.

02

03

OLIVOVNÍK


Zase tu máme vánoční čas

24. prosince 2014 v 16:03 | jask*
Bílé Vánoce jsou víc snem, než realitou. Haldy sněhu, extrémní mrazy či bruslení na řece. Tak vypadá ladovská zima v mysli každého Čecha. Posledních osm let však Vánoce na sněhu zůstávají jen zbožným přáním.




Novoroční přání

31. prosince 2013 v 20:27 | jask*

Do nového roku vám přeji hodně krásných okamžiků, kdy po vaší tváři přeběhne úsměv, oči se vám rozzáří štěstím a srdce zahřeje.

Kdy se vaše mysl roztančí radostí a duše naplní blahem.

Přeji vám spoustu snů, které jsou jako nekonečná touha a když se splní - je to ta nejkrásnější odměna.

Přeji vám mnoho takových okamžiků, kdy pocítíte štěstí a mé srdečné přání ať vás provází po celý rok.

Přání vám všem

22. prosince 2013 v 19:10 | jask*


Symbol Vánoc, hvězda

18. prosince 2013 v 11:40 | ŽENA-IN
Jedním z hlavních ozdobných symbolů vánočních svátků je jeden z nejtypičtějších amuletů, jaké svět kdy znal. Ano, mluvíme o HVĚZDĚ.



Mnoho talismanů či magických předmětů v sobě tento prastarý znak nosí. Ať již se jedná o hvězdu pěticípou; ta je obsažena např. v amuletu Penthalpa - Pytagorův znak, symbol exaktní vědy, dokonalého rozumu, vývoj myšlení. Či jde o klasický Pentagram; silná ochrana proti kouzlům zla a černé magii. Velmi oblíbený je tento symbol i v dnešní době, a to zejména jako poznávací znamení nové vlny lidí, zabývajících se určitými energiemi. Je-li obrácený vzhůru nohama, je pak nositelem opačných hodnot. Nebo se může jednat o hvězdu šesticípou, která je představitelkou obzvláště silných proudů. Nejznámější je asi Davidova hvězda; kombinace dvou trojúhelníků znamená spojení viditelného světa s neviditelným. Šesticípá hvězda je např. základem Šalamounova pečetního a posvátného symbolu nejvyššího poznání, velkolepá hvězda makrokosmu.

Hvězdy-amulety jsou předměty, které plní odjakživa záhadné funkce. Mají ochranný smysl pro toho, kdo je nosí, a to jak během života, tak i po smrti.

Nezapomněli jste na barborku?

7. prosince 2013 v 10:49 | jask*
Trhání barborek je velmi starý lidový zvyk. 4. prosince, 20 dní před Štědrým dnem, si uřežeme do vázy větvičky třešně nebo višně, za vhodné se považují rovněž slivoně, jemně narůžovělé jabloně, meruňky nebo i růžové a plnokvěté okrasné třešně sakury.

Barborka symbolizuje čistotu panny Marie. Sv. Barbora je patronkou mladých dívek, proto právě ony by měly jít řezat větvičky. Pokud dívce rozkvete barborka na Štědrý den, může do roka a do dne očekávat ženicha a svatbu. Pokud rozkvete ještě dříve, budou svatební zvony znít brzičko.

Jenže…

Těžko dnes hledat pannu ve svém okolí, pokud tedy doma nemáte dceru v ještě "přiměřeném věku". A tak i když si barborku natrháte samy, případně ji natrhá vás muž, i tak vám může přinést štěstí. Pokud tedy na Štědrý den rozkvete.
Aby rozkvetla, nezapomeňte, že větvičky musíte trhat brzo ráno, když se první sluneční paprsek dotkne obzoru, a to ze stromu nejméně deset let starého.

A co vám tedy vykvetlá barborka přinese?
  • Pokud ji dáte do vázy v kombinaci s jehličím, je na ni nejen pěkný pohled, ale ještě budete mít v dalším roce i plný "měšec" peněz.
  • Pokud ji necháte samotnou a postavíte ji těsně vedle talíře svého milého, bude vás milovat po celý život.
  • Pokud ji postavíte na místo, kde svítí do bytu sluníčko, budete mít radostný celý následující rok. Radost se může projevit i novým přírůstkem v rodině, případně novým sňatkem (platí pro rozvedené, vdovy a zklamané).
Jsou to sice jen pověry, ale jsou pěkné, co říkáte?

Štěstí není nikdy dost.

Už tu máme zase advent....

28. listopadu 2013 v 15:44 | jask*
To nám to pěkně uteklo. V neděli zapálíme už první svíčku na adventním věnci. Advent (z lat. adventus příchod) je začátek liturgického roku a přípravou na Vánoce. V teologickém smyslu se advent vyznačuje dvojím očekáváním - slavnosti narození Ježíše Krista a jeho druhého příchodu na konci času.

Soubor: adventní-1.Advent.jpg

Věnce ze zelených rostlin, stejně jako svíčky, byly zřejmě symbolicky používány v Evropě už před příchodem křesťanství. Podle některých teorií byl v předkřesťanské době symbolicky (zelené rostliny a svíčky symbolizují život v protikladu k okolní studené zimě) využíván i věnec v té podobě, kterou má dnes věnec adventní, a křesťanstvím byl přímo převzat někdy okolo šestnáctého století. Podle jiných teorií byla tradice adventního věnce založena až v století devatenáctém v Hamburku německým protestantským teologem.

V roce 1839 vyrobil předchůdce dnešních adventních věnců ze starého dřevěného kola, 19 malých červených svíček a 4 bílých svící. Každý den se zapalovala další svíčka, v neděli velká bílá, v ostatní dny malá červená.


Kruhová podoba věnce symbolizuje ustavičnou cestu slunce a zároveň i věčnost. Krátké dny v prosinci před "drsnými" nocemi jsou nejtmavějšími v roce. Je to čas bludiček, skřítků a bílých paní jejichž návštěva, jak se věřilo, zaručila velkou úrodu pro příští rok. Věnce, které byly v oknech obydlí a dvorců, měli ukázat na cestu těmto bytostem. A od těchto světel až k adventnímu věnci, který ohlašuje blízké narození Krista, je už jen krátká cesta.

Adventní věnec, jak se domníváme, je nejspíš opakování jednoho starého zimního zvyku. Tento zvyk se vrací tak, jako mnoho jiných, zpět ke kouzlu kruhu a stojí jako symbol pro přírodní sílu. Zelené větve byly v předkřesťanské době přinášeny do domů a chatrčí. Vonící větve jedlí, jak se věřilo, sloužili přátelským lesním duchům jako útočiště a věnce ze slámy měly přinášet požehnání, odrážet zlé duchy. Proto se také obvazovaly zlatými stuhami, znamení slunce.

Tradiční barva adventního věnce je však červená a zelená. Červená upomíná na krev Kristovu prolitou za spásu světa, obě barvy pak symbolizují život. Jako ozdoba se používají také jablíčka, od času ráje jsou plody života - kulaté jako věnec sám a dobré jako Boží přízeň.

Tři králové

4. ledna 2013 v 10:46 | jask*
Jestlipak víte, co je za den 6.leden? Zajisté si většina z Vás vzpomene, že slavíme Tři krále (Kašpar, Melichar a Baltazar). A mnozí je možná i potkáte, jak chodí od domu k domu a píší křídou nad vchodové dveře K+M+B a letopočet. Ale přiznejme si, víte, co znamená tato zkratka a odkud se vlastně tito velevážení mužové vzali? Pokud si nejste svými odpověďmi jisti a chcete to vědět, čtěte dál!


Oficiálně, dle církevní terminologie, se tento den nazývá dnem Zjevení Páně, kdy se Kristus nechal poznat jako král všech.

Pojmenování, pod nímž ho známe my, je původu lidového. Legenda o Třech králích, jak ji známe my, vznikla vlastně až ve středověku. Biblický text se zmiňuje o mudrcích či hvězdopravcích čili v dnešním jazyce astronomech z Babylonie, kteří se vypravili po opakovaném zpozorování neobvyklé konjunkce Jupitera, který pro ně byl hvězdou králů, se Saturnem, symbolem pro Judsko, do Jeruzaléma. Tam se dozvěděli o proroctvích pojednávajících o narození "krále" v Betlémě, kam se za ním vydali, aby se mu poklonili.
Dorazili tam právě 6. ledna. Výše zmíněná tvrzení jsou podložena poznatky z moderní astronomie.

Nyní už víme, odkud přišli, ale kde se vzala jejich jména, jimiž si často vysvětlujeme v úvodu zmíněnou zkratku? Byla jim nejspíše přisouzena ve středověku poté, co se pozapomnělo na původní význam jednotlivých písmen. Lidé si zkrátka vymysleli vlastní interpretaci, kterou si také podložili.

C (K), M a B jsou ovšem počátečními písmeny tří slov, z nichž se skládá latinská věta: "Christus mansionem benedicat" (Kristus ať požehná příbytku). A aby jste byli úplně v obraze, je ještě třeba dodat, že domnělá + mezi jednotlivými písmeny nejsou vlastně žádná plus, nýbrž tři křížky zastupující Nejsvětější Trojici, tj. Otce, Syna a Ducha Svatého.

A teď znáte celou pravdu, i když o tom by se dalo polemizovat…tu se asi už nikdy nikdo nedozví, tedy do doby než bude vynalezen stroj času, ale možná je to takhle lepší…

Nový rok

1. ledna 2013 v 15:08 | jask*
Kdysi v římských dobách začínal nový rok prvním březnem, dnem, kdy přebírali úřad konzulové. Počátek roku souvisí se zavedeným kalendářem. Od r. 46 př. n. l. až do r. 1582 platil juliánský kalendář, upravený císařem G. J. Caesarem. Juliánský kalendář se od Gregoriánského lišil tím, že za přestupný rok počítal všechny roky, které byly dělitelné čtyřmi. Aby se zabránilo odchylce, která vznikala, počítá gregoriánský kalendář za přestupné jen ty roky na počátku století, které jsou dělitelné 400. Již podle juliánského kalendáře byl prvním dnem roku 1. leden. V církevní liturgii se ale zpočátku 1. leden nesvětil, počátkem liturgického roku byl advent. Teprve od 17. st. se prosazovalo sjednocování církevního a občanského počátku roku na 1. leden.


V Čechách ten den dostávali kůroví zpěváci odměnu, hospodář obdarovával čeledíny a děvečky, rodiče děti. Farníci dávali výslužku svému faráři a přáli mu zdraví a Boží požehnání. Učitelé posílali vrchnosti a městským zástupcům tzv. minucí - malovaná a veršovaná přáníčka, na které bylo zvykem odpovídat finančním dárkem.

V obcích chodila ulicemi koledující mládež. Nedělaly se nepříjemné práce - věřilo se, že co se bude dělat na Nový rok, to bude po celý rok, nesmělo se sušit prádlo, nesmělo se nic vynášet ani vymetat z místnosti. Chodili pekařští koledníci a peroutkami ometali za drobné pohoštění nebo odměnu prach, někde chodily na koledu i ženy v šátku s husím křídlem a s hrnečkem kolomazi, kterou umazaly nepozorného hospodáře. Jako výslužku dostávaly pálenku a nějakou pochoutku.
Většina těchto zvyků byla zapomenuta. Základem oslavy Nového roku dnes je setkání celé rodiny u bohatého oběda, kde by neměla chybět čočka nebo polévka s drobnou krupicí zv. milionová (aby se člověka držely peníze), většinou se podává vepřové. Nepřípustný je zajíc či drůbež, aby štěstí neuteklo nebo neulétlo. Po obědě se rodina jde projít, navštěvují se výstavy, kulturní představení či přátelé.

Před Novým rokem si jednotlivci, rodiny i firmy posílají blahopřejné novoročenky, s hezkým či vtipným obrázkem a s přáním zdraví a štěstí v nadcházejícím roce. Často se přání krásného prožití vánoc a novoročního blahopřání spojuje. Na novoročenkách někdy bývá francouzská zkratka P.F. (pour féliciter - pro štěstí). První novoročenku, vlastně omluvenku s obrázkem, poslal v r. 1827 hrabě Chotek, který pro své významné funkce nestačil odpovídat na stále se zvyšující množství blahopřání.

Kdy se slaví Nový rok v různých zemích?

Pravoslavný a řeckokatolický ritus dodržuje juliánský kalendář, podle něhož připadá Nový rok na 14. leden.

Počátkem islámského letopočtu je odchod proroka Mohameda z Mekky do Mediny v roce 622. Hurra Muharram, první den prvního islámského kalendářního měsíce, se počítá podle lunárního systému, a tak datum konce jednoho a počátku dalšího roku není přesně stanoveno a může se posouvat v průběhu celého roku. Ovšem ani islámský svět nění jednotný a v Afgánistánu a Iránu slaví podle perského kalendáře začátek slunečního roku 21. března.

V Izraeli je začátek nového roku pohyblivý a spadá na první den měsíce Tišrí, tedy mezi 6. zářím a 5. říjnem. Roš hašanan se slaví dva dny a považuje se podle židovské tradice za čas, kdy se z Boží vůle rozhoduje o osudu každého člověka v příštím roce.

V Číně a v některých dalších východoasijských zemích začíná nový lunární rok koncem ledna nebo v únoru.

Thajci oslavují svůj trut (Nový rok) v březnu nebo v dubnu, jihoindičtí Tamilové při zimním slunovratu. Tibeťané v únoru.

Pro Japonce jsou novoroční oslavy 1. až 3. ledna. V mnoha venkovských oblastech se však slavnosti konají mezi 20. lednem a 19. únorem.

Ještě jedna vánoční

27. prosince 2012 v 12:52 | jask*

ZAPNI SI ZVUK

Všem svým příznivcům přeji krásné vánoce

23. prosince 2012 v 12:56 | jask*

Krásné vánoce

23. prosince 2012 v 12:52 | jask*
Klikni na obrázek, pak na známku na zadni straně obálky, pak na velkou sněhovou kouli. Pak pomoci myši sestav sněhuláka a pak na něj klikni a už se jen divej.

Mikuláš vrací úder aneb kdo vymyslel Ježíška

20. prosince 2012 v 12:36 | žena-in
Ježíšek, Jezulátko, Dítě Ježíš, Milosrdné dítě - tak je označován Ježíš, Syn Boží, ve svých dětských letech. Jak ale přišel k tomu, že se o Vánocích - tedy v čase svého narození - vlastně ještě několik hodin před tím, než ho Maria porodí a uloží do jesliček, aby ho mohl svým dechem zahřívat přítomný zvěřinec, zjevuje (nebo spíše nezjevuje, protože jeho specialitou je, že ho dětské oko nikdy nezahlédne) a rozdává hodným dítkům dárky? Inu, může za to konkurenční boj.


Vše je od Boha!

Velkému reformátorovi církve, Martinu Lutherovi (1483 - 1546), bylo silně proti mysli, s jakou úctou a nadšením je každoročně očekáván svatý Mikuláš (řecky Nikoláos), který rozdával dárky chudým a především dětem. "Vše, co máme, dostáváme přece od Boha!" snažil se Luther vštěpovat všem včetně svých ratolestí. Jeho dítka ovšem na dárcích trvala a tak, inspirován zřejmě alsaskou legendou apokryfního původu o tom, že k Ježíškovým jesličkám přinesli dárky nejen pastýři a králové, ale i místní dítka, rozhodl, že dárky budou - ale až na Vánoce a jejich původcem bude, jak jinak, Bůh, ovšem ve své dětské podobě, tedy Christkind - Ježíšek.

Nehrajte si s ním!

Ježíšek měl v té době za sebou už pěkných pár století vývoje. Poprvé začal být zmiňován kolem 3.-4. století v apokryfních spisech (tedy v dílech považovaných oficiální církví za poněkud nevěrohodná). Lidu totiž vadilo, že oficiální literatura - evangelia - zmiňuje Ježíšovo narození, a pak až jeho kázání v chrámu ve dvanácti letech. Co dělal Syn Boží mezi tím? V průběhu času se vyrojila řada mýtů a spekulací - od těch vcelku neškodných, že chránil své rodiče, zaháněl bouřková mračna a uzdravoval, přes problematičtější - že tvořil z hlíny ptáčky a oživoval je, až po výslovně děsivé lidové vyprávěnky o tom, jak vylezl po slunečních paprscích do mraků, protože si s nimi chtěl hrát, ale děti, které lezly za ním, se na kluzkých paprscích neudržely, popadaly a zabily se. Rodiče prý proto zakazovali dětem si s Ježíškem hrát.


Svěřil se do rukou člověka

Úcta k Dítěti Ježíšovi se postupně šířila katolickým světem, a to jak v projevech apokryfy inspirované lidové zbožnosti, tak podložena oficiální teologií. Ježíšovo dětství je, jak začalo být zdůrazňováno, zcela plnohodnotnou součástí Kristova výkupného díla. Bůh se v dítěti svěřuje do rukou člověka. Zdůrazněny jsou tak pasivní křesťanské ctnosti. Jesličky jsou, stejně jako kříž, v očích světa pohoršením, v obou případech Bůh bojuje zbraněmi světu nepochopitelnými. Vánoce jako vrcholný svátek úcty ke vtělení se tak, především v renesanci, staly i časem úcty k Ježíšovu dětství, která se mimo jiné začala, především díky karmelitánům, prosazovat i formou uctívání sošek Jezulátka, z nichž nejznámější je to pražské.

Álfové a spol.

Lutherovým dětem však varianta s Ježíškem zdaleka nedostačovala, a tak prý moudrá reformátorova žena, bývalá jeptiška Katharina von Bora, nadělovala dítkům dárky při obou příležitostech - na svatého Mikuláše i na Vánoce. Myšlenka Ježíška se ovšem těžce prosazovala nejen v Lutherově rodině, ale i ve světě. Zatímco zvyk rozdělovat dárky se brzy ujal, v tom, kdo je přináší, nebylo a doposud není zcela jasno. Luther a po něm i další reformátoři prosazovali Ježíška, ze severských zemí dorazila silná konkurence v podobě germánských álfů=elfů, postupně deformovaných v různé trpaslíky a skřítky (například ve Finsku se dotyčný odíval do kozích kůží a říkalo se mu Joulupukki), případně ve zosobnění Nového roku - německý Weinachtsmann (někdy ztotožňován s germánským bohem Wotanem) a francouzský Papa Noel. Především v anglikánských církvích pak zůstal favoritem sv. Mikuláš.

Na tahu je Santa

Nakonec se Ježíšek přece jen prosadil, paradoxně ani ne tak zásluhou protestantských církví, i když z germánského původu mu zůstaly blond vlásky, ale především proto, že ho v 19. století adoptovala církev katolická a naroubovala ho na výše zmiňovanou dlouhou tradici úcty k Jezulátku. V dnešních dnech přináší Ježíšek dárky především v Čechách (od 19. století), ale i v jižním Německu, Švýcarsku, Rakousku, Sudetech, Tyrolsku, Lichtenštejnsku a v některých oblastech jižní Brazílie. Postupně ho ovšem vytlačuje ten, kvůli kterému byl původně "povolán do boje" - pozměněný, pohanskými nánosy a komercí doslova "zmutovaný", ale přece životaschopný bývalý sv. Mikuláš anglikánů - Santa Claus.

Na Vánoce nesmí viset prádlo.

20. prosince 2012 v 12:23 | jask*
Letos vychází Štědrý den na pondělí. Podle starých pověr to znamená, že nás čeká dobrá úroda a hodně medu. Snad k žádným svátkům v roce se neváže tolik pověr jako k Vánocům.


Víte, že, na vánoční svátky se nesmí prát a sušit prádlo. V některých knihách o vánočních zvycích jsem se dokonce dočetla, že se s prádlem nesmí o Štědrém dnu a přes oba vánoční svátky zacházet vůbec. Tudíž ani žehlit a nesmíme ho mít nevyžehlené v koši na čisté prádlo.

Prý je to vizitkou hospodyně a ukázka její neúcty k tak významnému dni, jako je narození páně. Pokud přece jen bude s prádlem zacházet, hospodyně bude mít po celý rok smůlu a zdravotní problémy.

Tohle si musel vymyslet snad něčí despotický manžel nebo otec. Navíc ještě lenoch a bordelář, který neřešil pohozené použité fusekle, zato ostatní by cepoval za hromádečku nevyžehleného prádla. A navíc. Kristus je vykupitel lidských hříchů. Jistě ho více potěší, že si na něj vzpomeneme, než že se budeme honit den před Vánoci s žehlením a Štědrý den proležíme s obkladem na hlavě.

Od doby, co pověru znám, snažím se mít prádlo do Vánoc v cajku. Když už je to ta tradice.

Jestli jsem vás nahlodala s tím nevyžehleným prádlem, hoďte přes něj ubrus s vánočním dekorem a máte vystaráno. Co oko nevidí...

No a co když nestihne všechno prádlo uschnout? Nešilte a neberte do ruky fén. (Takhle si dosušuje prádlo moje sestra, když jí nestihne do rána uschnout. A ona zrovna dnes potřebuje nedosušenou blůzku. Jiná z dvaceti ostatních by jí neseděla.

Vzala jsem si k srdci rady mojí mladší sestry, která tvrdí, že práce a pověry se musí umět dobře vočůrat.
Můj táta je pověrčivý. Jeden rok začal plašit 23. odpoledne, že je na sušáku v ložnici téměř mokré prádlo a do půlnoci určitě neuschne.
Posbírala jsem všechno prádlo a odnesla jej na balkon. Venku něco kolem - 10.
"Co šílíš? Tak já řeknu, že to doma neuschne, a ty to hodíš ven. To si myslíš, že to na mrazu uschne rychleji? Vždyť do zítřka nesmí nic viset."
"Viset tady bude jedině jmelí. To prádlo nedávám sušit, ale vymrznout, a nevěším ho, ale přehazuji. Záleží na úhlu pohledu." :•))

Krásný vánoční čas

15. prosince 2012 v 18:29 | jask*

2. Adventní neděle “bronzová”

11. prosince 2012 v 10:44 | jask*
V tomto období 13.12. má svátek Svatá Lucie bývá líčena jako dcera bohatých a vznešených rodičů. Legenda vypráví, že se rozhodla pro panenský život, všechny nabídky k sňatku odmítala a svůj majetek rozdala chudým. Jednou si prý dokonce vypíchla oči, aby tak odradila dalšího z nápadníků, ale jako zázrakem jí byl zrak vrácen. Zklamaný a odmítnutý pohanský nápadník jí udal jako křesťanku a Lucie byla odsouzena k prostituci ve veřejném domě. Stráže, které měli za úkol jí tam odvést, nedokázali se svatou Lucií hnout z místa. Nakonec jí podřízly hrdlo mečem a svatá Lucie kolem roku 304 zemřela.

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b4/Saint_Lucy_by_Domenico_di_Pace_Beccafumi.jpg/254px-Saint_Lucy_by_Domenico_di_Pace_Beccafumi.jpg

Svatá Lucie je patronkou švadlen, kočích, sklenářů a brousířů. Je vzývána proti krčním chorobám a nejčastěji bývá vyobrazena s mečem, se svítilnou a miskou, na které jsou vidět dvě oči.

Lidové zvyky

V předvečer svátku svaté Lucie chodívaly "Lucky" kolem stavení. Postavou velká, bíle oděná "Lucka" chodila s nožem a dětem, které se o adventu nepostily, prý chtěla rozpárat břicha.
Někde chodilo po staveních Lucek více a děti, které se uměly hezky pomodlit obdarovávaly, ostatním hrozily metlou.

Svatá Lucie byla chápána také jako ochránce proti čarodějnicím. Na Moravě se proti čarodějnicím chránili tak, že od svátku sv. Lucie až do Božího narození odhodili jedno poleno dříví a takto odhozenými na den Božího narození zatopili.

Svátek sv. Lucie patřil především ženám a dívkám a snad aby si trochu odpočinuly, nesměly v tento den prát ani příst. Věřilo se, že té přadleně, kterou by Lucka přistihla při práci, naplnila by komínem světnici prázdnými vřeteny a ty by musela obratem napříst. Na Valašsku dokonce vynášely přadleny své kolovraty ze světnice na půdu. Nezřídka se za Lucky převlékaly sousedky a kontrolovaly jiné, zda nepředou či nederou peří. Těm, které přistihly při draní rozfoukaly peří po celé světnici a těm, které předly rozmotaly napředené nitě.

Pranostika

Kdo by neznal pranostiku "Lucie noci upije a dne nepřidá". Dalo by se říci, že to již dlouhou dobu neplatí. Toto rčení totiž pochází z doby před přechodem z juliánského kalendáře na daleko přesnější kalendář gregoriánský v 16. století, kdy zimní slunovrat skutečně připadal na dobu kolem 13. prosince. Změnou kalendáře a vyrovnáním časových chyb došlo k posunu o několik dní.

Jiným vysvětlením ale můžeme dokázat, že toto pořekadlo přece jen platí. Důkazem můžou být východy a západy slunce v době kolem svátku svaté Lucie. Ve zkratce řečeno platí, že do svátku svaté Lucie vychází slunce čím dál později a večer zapadá dříve než předchozí den. Ale okolo svátku Lucie se čas západu slunce zastaví a poté začíná slunce zapadat později, takže platí, že...SVATÁ LUCIE, NOCI UPIJE... Východ slunce je ale i nadále den ode dne později...takže platí i druhá polovina rčení.: ALE DNE NEPŘIDÁ...

Čtyři svíčky

8. prosince 2012 v 11:42 | jask*

Naši předkové strašili děti po celý advent!

6. prosince 2012 v 12:28 | žena-in
Doufám, že u vás doma neudělali čerti nějakou neplechu a vy teď nemusíte drhnout saze, luxovat chlupy či vézt děti k odstranění psychických traumat. Věřte, že dnešní čert a Mikuláš je slabý odvar toho, co se dělo dříve.

Ambrož
Divím se, že v dřívějších dobách se neumíralo na infarkt už v dětském věku.
Po Barborách a čertech chodil ještě Ambrož, a to právě 6. prosince. Ambrož rovněž hodným dětem rozdával dárky a neposlušné trestal.
Vídán byl hlavně ve středních Čechách. Byl vysoký, oděn do bílé, dlouhé košile, na hlavě nosil černou špičatou čepici. Na rukou bílé rukavice. V jedné ruce měl košík s dárky, v druhé metlu. Konal podle hesla: "Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, a když ho lapí, jednu mu vrazí." Za soumraku rozhazoval cukrovinky, aby nalákal děti. Jakmile měl dítka na dosah, mlátil je metlou. Děti si cukrovinky musely tvrdě vydřít.
V jiných krajích chodíval Klempera. Obcházel s neckami pobitými hřeby, tloukl do nich kladivem a zlobivým dětem vyhrožoval, že jim okuje boty.
Kdykoliv během adventu mohla přijít Perchta, svírajíc v ruce nůž kontrolovala, jestli se dodržuje půst. Dárky nenosila, zato však vyhrožovala dětem, že jim rozřízne břicho a nacpe je hrachovinou či koudelí.
V Jižních Čechách spojovali Perchtu s nešťastnou paní z Rožmberka. Bíle zahalená postava, přihrbená a na tváři s červenou zvířecí škraboškou krabicového tvaru s bílými zuby a dlouhým jazykem. Někde chodívala po domech i na Štědrý den. Na Podřipsku číhala za rohem, vybavena škopíkem a ostrým nožem, mlčela a jen hrozila metlou. Kdyby promluvila, asi bych dostala mrtvičku.

Milejší byla Vrtibába zahalená do bílého prostěradla s čapí maskou, dlouhým nosem na obličeji a cepem v ruce. Tajně za dveřmi nadělovala dárky.
Cep měla jen tak, pro výstrahu.

Tomu všemu je již dávno. Spousta zvyků je již zapomenuta. Pomalu ale jistě vymírá jeden, který si pamatuji jako dítě. V dobách, kdy internet a mobily neměl kde kdo, poštovné bylo za hubičku a lidé k sobě měli tak nějak blíže, se posílaly pohledy s krásnou vánoční tématikou. Ručně psané.

Později nabíraly na oblibě pohledy s předepsaným textem, nakonec SMSky a "přeposílací" maily. Tradice posílání vánočních pohledů vlivem rozšíření internetu do domácností a stoupajícím cenám poštovného pomalu umírá.

Hezké přáníčko si můžete vlastnoručně udělat tady: www.jibjab.com

 
 

Reklama