Přináším vám to nej.. z netu a mailíků :o)

Úvahy, postřehy, ze života ...

Kontrasty

16. února 2017 v 14:42 | jask*

Šťastný rok 2015

29. ledna 2015 v 14:51 | jask*


Nejsme hrdý národ. Jenže jsme tu furt! Přišel Němec, pobyl a zase odešel a my jsme tady furt. Přišel mužik, pobyl, odešel a my jsme tady ještě pořád furt. Přišla Unie, pobude a až se rozpadne, my tu budem furt. Těžko nás porazit, když nebojujeme. A žádný vetřelec nezvládne poslouchat naše vtipy dýl jak čtyřista let, to je vyzkoušeno. Nestojíme za moc, ale ještě pořád stojíme tady.

To není špatné. Politika tady stojí za hovno Svatá pravda. Politici jsou šmejdi a kradou atd. a sousedovi, který je volil, by se patřilo dát po hubě. Ale je fakt, že je zvolil ve volbách. To znamená, že tady míváme volby. A že na politiky můžeš nadávat nahlas a nikdo tě nezavře? To není špatné.

Žijeme v drahotě a bídě Je to pravda. Všechno stojí peníze a těch nikdo nemáme dost. S bídou vyjdeme v naprosté většině jen na vlastní bydlení, placatou televizi, ledničku,mikrovlnku, pračku, počítač, mobil a aspoň jedno auto do rodiny. Hlady už tady nikdo neumřel sto let. Máme se tak zle, že jsme líní se za lepší prací odstěhovat z Brna do Ostravy, protože je to hrozně daleko a tady máme garsonku po babičce. Čtvrtina lidí má denně na cigára, polovina na benzin do auta a třičtvrtiny na kořalku. To není špatné.

Šéfové jsou parchanti Svatá pravda, šéfové obecně jsou na hovno. Pokud ale můžeš nadávat na šéfa,znamená to, že máš práci. To není špatné. Daně jsou vysoké Jsou. Jsou nekřesťansky vysoké. Pokud ale musíš platit daně, znamená to, že jsi něco vydělal, nebo něco máš. Horší by bylo, kdybys nic nevydělal a nic neměl.Nakonec to není tak špatné.

Zaměstnanci jsou líní nevděční parchanti. Jsou. Ale pokud máš zaměstnance, kterým platíš, znamená to, že jsi borec, který dokáže vést firmu a vydělat tolik peněz, že může dát obživu dalším lidem. To není špatné.

Zdravotnictví stojí za hovno No samozřejmě. Na každém pokoji by měla být telka, všichni by měli mít bílé plomby a právo na okamžitou transplataci jater. Takhle se musíme spokojit s tím, že pro nás v nouzi vcelku rychle dojede sanitka, že nás nejdřív zachrání a až pak se ptají po průkazce pojištěnce, že v nemocnici platíme jen za karbenátek a že v rámci pojištění dostáváme velice slušné a odborné služby. To není špatné.

Počasí stojí za hovno Naprostá pravda. V létě velké vedro, v zimě krutý mráz. Ale nemáme tsunami, ničivá tornáda ani zemětřesení. To není špatné.

Příroda stojí za hovno Pravda. Ani pořádné hory, ani pořádné moře, ani pořádná džungle. Ale zas tu nemáme na každém kroku jedovaté hady, chlupaté pavouky, moskyty, v lese na tebe neskočí hladový tygr a pravděpodobnost, že tě do Berounky stáhne krokodýl, je taky poměrně nízká. To není špatné.

Celé je to tu na hovno Je to přesně tak. Ale nikdo nás tu nedrží. Můžeme se kdykoli sebrat a odstěhovat se na jiné, lepší místo, kde bude všechno v cajku. A taky nám nikdo nezakáže se vrátit, když zjistíme, že takové místo neexistuje a mnohde je to i mnohem horší než tady. A to není špatné.

Přes všechny ty výše popsané kruté hrůzy, ve kterých tady musíme žít, dokážeme každodenně řešit kraviny, jako kdo je baníkovec a kdo sparťan, že v televizi dávají ptákoviny a dokážeme se smrtelně vážně hádat a urážet kvůli tomu, že jeden chce DPH zvednout o procento a druhý o dvě snížit.

Nejsem cestovatel, nikde jsem nebyl, nic jsem nepoznal a nemůžu nic s ničím srovnávat. I přesto si lajsnu prohlásit, že se tady máme jako prasata v žitě, v nejklidnějším koutě galaxie. Nic důležitého tu nemáme, takže nám to nikdo nechce vzít. Nic nám zas tak moc nechybí, takže sami na nikoho neútočíme.Nejsme bůhvíjak bohatí, aby se nám sem stěhovaly hladové hordy, a nejsme zdaleka tak chudí, abychom se ve stěhovavé hordy proměnili sami.

Díky tomu všemu sice nedržíme jako národ moc pohromadě, ale zase nás nikdo jako jedince nijak neomezuje a nemá tendence násilím sjednocovat. Pokud existuje na světě místo,kde se může každý v klidu a svobodně rozhodnout, čím chce být, jak chce žít a čeho chce dosáhnout, je to tady. Můžeme studovat, cestovat, podnikat, pracovat,chlastat pivo, dělat cokoli, co chceme. To není špatné. Akorát možná neškodí si to sem tam připomenout.

Líbí se mi tu. Zůstanu tu i příští rok :•)

Kam mizí naše peníze?

27. července 2014 v 15:50 | jask*

Úsměvné postřehy :•)

22. července 2014 v 16:07 | jask*


Vztahy

12. července 2014 v 15:10 | jask*

Zamyšlení

22. prosince 2013 v 18:44 | jask*

Čeho se bojíme?

3. dubna 2013 v 15:53 | žena-in
Člověk se vždy něčeho bál. Dlouho se děsil i obyčejného špatného počasí, neboť věřil, že jde o pomstu bohů, ale zní to dost věrohodně, že? Chvíli prostě trvalo, než nám - jako lidstvu - došla spousta věcí. A mnohé stále zůstávají nevysvětlené... Ovšem tajemno není tím jediným zdrojem našeho strachu.

strach

Bojíme se o své zdraví, děti, práci, budoucnost... Tak jako dřív dával strach z neznámého prostor k manipulaci a vydírání, dnes nás mohou obdobně drtit novodobé strachy. Ano, umíme si je často vysvětlit a nevěříme většinou na žádné čáry máry, v tom máme oproti svým předkům nespornou výhodu, ale i tak podléháme a necháváme se často svázat víc, než je zdrávo.
Všichni víme, že zdravý strach nám může zachránit život. Brání nám zbytečně riskovat a pouštět se do "nerovných bojů". Zaktivuje útěk, někdy dokonce útok, ačkoliv bychom to do sebe neřekli, nebo z nás udělá "mrtvého brouka". Zkrátka nás chrání... Ale dlouhodobý strach a stres mohou v lidském těle spustit řadu nežádoucích procesů a udělat sakra velkou neplechu.

Od na první pohled bezvýznamné nespavosti, přes noční úzkosti až po poměrně nebezpečné nemoci, kterými to vše může skončit.

  • Koneckonců krásná čeština velmi výstižně popisuje celý stav věcí: nemoc je prostě NE-MOC, stav, kdy nemáme moc nad svou životní cestou...

Ovšem zpět k našemu strachu. Ne nadarmo se říká, že strach má velké oči. Pokud se díváme na události, které máme před sebou, už dopředu se strachem, mohou nám připadat daleko horší, než je tomu ve skutečnosti.
Ale kde najít tu hranici mezi přirozeným respektem a strachem? Jak odhadnout, na co ještě máme síly, a co nás naopak srazí na kolena? To jest kolikrát hamletovská otázka...

Moji milí,,,

4. února 2013 v 13:06 | jask*



VÁŽENÍ NÁVŠTĚVNÍCI MÉHO BLOGU, NETUŠÍM CO SE DĚJE, NIKDE JSEM SE NIC NEDOČETLA, ALE MÁM OKLEŠTĚNÝ TEXT POUZE NA URČITÝ POČET ZNAKŮ, TAKŽE BEZ OBRÁZKŮ A SKORO HOLÝMA VĚTAMA, COŽ MĚ NEBAVÍ.... ZŘEJMĚ SE ODMLČÍM, AČ NERADA, PROTOŽE JSEM TO TU PRO VÁS TVOŘILA RÁDA....

Na co jsme v historii naší země hrdé?

9. května 2012 v 10:39 | jask*
Na co jsme v historii naší země hrdé? Těžká otázka. Dnes ji přebíjí samá negativa. Někdy až stud za to, že jsme Češi. Smutná realita. Ale vždyť existuje přece tolik věcí, na které můžeme být hrdé. Kam se poděly? Proč se o nich nemluví?


Czech republik

Na co jsem hrdá já?


  • Jsem hrdá na to, že žiju v jednom nejkrásnějších měst na světě, ve městě jehož památky obdivuje celý svět. Karlův most, Vyšehrad, Malá Strana - to nikde jinde nenajdete.
  • Jsem hrdá na to, že žiju v zemi, kde je stále krásná příroda. Jeseníky, Krkonoše, Karpaty, Šumava, ale i Beskydy nebo slovenské Tatry. Kdo se věnuje turistice, musí mi dát za pravdu, že naše česká země je nádherná.
  • Jsem hrdá na to, že z naší malé zemičky vzešly takové osobnosti jako skladatelé Dvořák, Smetana, Janáček…, malíři Aleš, Zrzavý, Kupka…, sportovci Zátopek, Junková, Jágr…, spisovatelé Kafka, Čapek, básník Seifert…
  • Jsem hrdá na to, že značka Baťa nebo Škoda pochází z Čech, že Otto Wichterle dal světu gelové kontaktní čočky, že nad Křižíkovou fontánou se tají dech, že Formanovy filmy patří k těm nejlepším, co kinematografie má.
  • Jsem hrdá na to, že na Václavském náměstí stojí socha patrona české země svatého Václava, že jméno T.G. Masaryka znají všechny generace napříč kontinenty.
  • Jsem hrdá na to, že Božena Němcová zvedla všem ženám hlavu a Ema Destinová dojala k slzám i muže.
  • Jsem hrdá na to, že sametová revoluce proběhla bez kapky krve a jsem také hrdá na to, kolik statečných lidí bránilo naši zemi proti okupantům.

Mohla bych pokračovat hodně dlouho, na co jsem v historii naší země hrdá. Ale stejně tak bych mohla psát, i na co hrdá nejsem. To by bylo také nadlouho.
Předčerem, před šedesáti sedmi lety, jsme byli osvobozeni. Za tu dobu se toho událo hodně, jen z jednoho jsme se jaksi stále nepoučili. Moc si té svobody nevážíme. Ať už té poválečné, nebo polistopadové.

Otu T., obviněného v případu Anička, jsem znala

28. března 2011 v 11:33 | ŽENA-IN.cz
Náhodou jsem narazila na tento článek, možná vás některé zaujme...

Bylo nám přes dvacet. Mojí dceři Pavlíně bylo tehdy okolo tří let. Míše byly dva. Se svým tehdejším manželem jsem se nastěhovala do Ďáblic. S Otovou manželkou jsem vyrůstala. Byly jsme kamarádky už od základky. To trvalo poměrně dost dlouho.

Byla to legrace, protože jsme se dělily o poslední místo na těláku. Buď jeden rok přerostla ona mě, nebo… vlastně od třetí třídy byla vždy asi o dva až tři centimetry větší. :-)

k

Když naše dcery, tedy Míša a Otova dcerka, nastoupily do stejné třídy a školy, v jaké jsme byly i my dvě, dost dobře jsme se bavily na třídních schůzkách, kde jsme poslouchaly obdobné komentáře na naše děti, jaké museli poslouchat naše rodiče.

misa a...

Ptáci, ryby a už i lidé… Hlásí Země „restart“?

28. března 2011 v 10:55 | ŽENA-IN.cz
Je možné dát do souvislosti hromadné úhyny ptáků a mořských živočichů, které od počátku roku hlásí z mnoha míst světa s událostmi, které poslední dobou postihují také lidi na naší planetě? Nebylo nezodpovědné svádět to všechno jen na náhodu a případné varovné signály Země přehlížet?
Pojďte se na to podívat, když je to spolu…

  • 29. 12.10 - Tisíce mrtvých ryb nalezeny v San Antoniu, Texasu... příčina neznámá.
  • 31. 12. 10 - Více než 5 000 mrtvých ptáků nalezeno v Arkansasu. Uhynuli z důvodu masivního traumatu a vnitřních krváceni.
  • 03. 01.11 - Vice než 100 000 mrtvých ryb nalezeno v řece Arkansas, příčina neznámá.
  • 03. 01.11 - Tucty mrtvých ptáků na dvoře obytného domu v Kentucky, příčina neznámá.
  • 03. 01.11 - Desítky tisích mrtvých ryb na pobřeží v Cheaspeake Bay, obviněno chladné počasí.
  • 03. 01.11 - 100 tun mrtvých ryb vyplaveno na pobřeží v Brazílii, příčina neznámá.
  • 04. 01.11 - Několik mrtvých kapustňáků nalezeno na pobřeží Floridy, příčina neznámá.
  • 04. 01.11 - Tisíce mrtvých ryb vyplaveny v potoku na Floridě, příčina neznámá.
  • 04. 01.11 - Stovky mrtvých ryb na pobřeží v St. Clair River v Ontariu, Kanada., příčina neznámá.
  • 04. 01.11 - Stovky mrtvých kosů nalezeny na dálnici v Louisianě, zjištěna vnitří zranění a krevní sraženiny.
  • 05. 01.11 - Stovky mrtvých ptáků nalezeny na dálnici v Texasu, příčina neznámá.
  • 05. 01.11 - Velké množství mrtvých ryb vyplaveno na pláže Nového Zélandu, příčina neznámá.
  • 05. 01.11 - Více než 100 kavek nalezeno mrtvých na silnici ve Švédsku, příčina neznámá.
  • 06. 01.11 - Více než 40 000 mrtvých krabů vyplaveno na pobřeží U. K., příčina neznámá.
  • 07. 01.11 - Více než 1 000 mrtvých hrdliček nalezeno v Itálii, příčina neznámá.
  • 11. 01.11 - Tisíce ryb vyplaveny v blízkosti Chicaga, obviněno chladné počasí.
  • 9. 3. 2011 - Miliony uhynulých rybek v noci na 9. března pokryly hladinu přístavu King Harbor Marina.

11. 3. 2011 - Postihlo Japonsko nejsilnější zemětřesení v novodobé historii země. Síla 9,2 R. Š. Počet obětí a pohřešovaných přesáhl podle agentury AFP 26 tisíc.

Porušené reaktory jaderných elektráren a radioaktivita v odvzduší… kontaminované potraviny. Země se v Japonsku chvěje od té doby prakticky denně.
Síla otřesů se pohybuje kolem 6.st R. Š. ZATÍM…

Ale to není všechno…

Zatímco Austrálii postihly nejhorší povodně za poslední desítky let, klid není ani na jiných kontinentech. Evropu zasáhly mrazy a kalamity, Spojené státy sněhové kalamity a jinde déšť a rozsáhlé povodně. Severní Irsko spravuje mrazem popraskané vodovodní potrubí. Bez vody tam bylo 32 tisíc lidí. Německo prožilo nejhorší prosinec za posledních 40 let.

Povodně postihly Afriku, Evropu, Ameriku, Austrálii i Indii… voda spláchla tisíce Japonců.

Na mnoha místech se Země třásla a umírali lidé. Mnohé pohřbily masy sesunutého bahna. A to nejenom tam, kde jsou tyhle věci více časté, ale také například v Německu nebo Rakousku… To je prosím jen poslední rok zpátky.
Jestli tohle není dostatečný důvod, abychom se zajímali, co se to k čertu děje na naší planetě, pak jaký důvod ještě potřebujeme?

Za výstražné signály od přírody pokládá události poslední doby většina lidí, a to celosvětově. Nedávno s tím přišla dokonce televize BBC.

Co se tedy děje?

Důvod a propojení těchto věcí netrápí jen obyčejné lidi, ale trápí i mnoho vědců a klimatologů. Prakticky každý vědní obor má své vysvětlení od těch nejpraktičtějších, až po ty nejfantasknější.

Osobně jsem myslím někde uprostřed a za vším vidím pohyb.

Jednak v myšlení lidí, prioritách a duchovnu, a jednak změnu geomagnetického pole Země v souvislosti se změnami na Slunci a v blízkém vesmíru.
Tahle planeta zažila už mnoho pádů mnoha civilizací. A také zažila množství klimatických zvratů, geologickým proměn a podobně.

Vždycky to mělo nějaký začátek a pokaždé následoval nový pořádek, nová uskupení a společenské změny. Změny víry a změny myšlení i postojů. Zpětně to lze do jisté míry chápat jako posun. Jako vývoj.
Pravděpodobně se teď blížíme ke konci jedné z takových etap a k začátku nějaké nové.

A vezmeme to "sakum prdum" se vším.

Přijdou další zemětřesení, země bude celkově chvíli nestabilní a o hodně věcí přijdeme. I na úrovni třeba celých ostrovů či částí států. Nové se objeví, možná ty dávno ztracené.

Změní se hodně i uvnitř zemí, což je o tom myšlení a prioritách a mnohé budeme muset přehodnotit i na poli vědeckém... naše civilizace tak , jak ji známe, se možná hodně promění.

Ale nezmizí...

Konec času - restart. No, hlavně, že ne DELETE. :-))


autor: Michaela Kudláčková

Za nevinné děti..

22. března 2011 v 11:25 | jask*
Asi nikdo z nás není neobeznámen s případem zmizelé a následně objevené mrtvé dívenky Aničky. Bohužel, neni to jeden případ..jsou jich desítky...proto jedna vzpomínka na ně.. na všechny

Na památku Aničky Janatkové, a pro všechny pohřešované děti, aby byly pokud možno v pořádku nalezeny.




Pro fyzično mám sice parametry, ale...

22. března 2011 v 9:47 | Dekameron
Dovolím si zde zveřejnit pocity jednoho muže, který moc krásně popisuje svoji partnerskou "úchylku" :o)

Dlouhosáhle jsem přemýšlel, jaká je moje "partnerská" uchylka. Podle čeho dávám jedněm ženám přednost před jinými. A nakonec jsme si to uvědomil. Je mi skoro jedno, jakou barvu a délku vlasů má žena, o barvě očí nemluvě, prostě fyziologické znaky shrnu do pár slov: Vyvolená žena mi musí být sympatická a vyzařovat z ní díky tomu určitá energie. A holt musí být alespoň o pár milimetrů menší než já :)

Moje "uchylka" však není až tak fyziologická. Budete se jistě smát, ale miluji doteky. Prostě je mi dobře, když jsem se ženou (partnerkou), která nemá problém jít se mnou po ulici za ruku, která umí sama od sebe přistoupit, třeba když sedím u PC (případně něco kutím nebo vařím) a pohladit mne, která umí spontánně políbit kdykoli a kdekoli, když je jí se mnou příjemně, která má radost stejně jako já i z letmého doteku, když projdeme spolu kolem sebe v jakékoli situaci, která čechrá zbytek mých vlasů, když jede jako spolujezdkyně se mnou dlouhou cestu a povídáme si při tom (ehm... ani se nestydí mne při jízdě pohladit po stehně), která umí drapnout chlapa za ruku a zatáhnout ho tmavého kouta mučírny, stejně jako do své ložnice.

Když tak dál přemýšlím, uvědomuji si, že ženy, které nebyly na podobné věci naladěny, postupem času (a to poměrně rychle) z mého života vystoupily. Naskakuje mi husí kůže při pomyšlení, že by moje partnerka večer řekla "Dobrou noc" a šla spát do jiné místnosti. Stejně tak kdyby při koukání na televizi pokaždé seděla na židli a neměla potřebu se mi opřít na gauči o rameno. Jo, přiznám to, jsem tulivý typ a proto mne přitahují tulivé typy opačného pohlaví.

Dekameron.


Taky mám moc ráda tuli tuli :o)

Pak se nedivme... :o(

16. března 2011 v 11:42 | jask*

Realita

10. března 2011 v 20:53 | jask*

Tak jak tedy ženy? :oO

7. února 2011 v 21:25 | jask*


Svatá pravda... 

Když jsi tlustá - máš zhubnout.
Když jsi hubená - není tě za co chytit.
Když jsi mladá - máš mít praxi.
Když máš praxi - máš být mladá.
Když se oblečeš pohodlně - neberou tě vážně.
Když se oblečeš vyzývavě - jsi štětka.
Když jsi škaredá - máš smůlu, nejsi reprezentativní.
Když jsi pěkná - tak asi budeš hloupá.
Když jsi pěkná a máš postavení - musela jsi si ho "odležet".
Když pracuješ přesčas - jsi špatná matka, zanedbáváš rodinu.
Když nepracuješ přesčas - jsi neperspektivní a nebereš práci vážně.
Když jsi měla v posteli mnoho mužů - jsi lehká děva.
Když jsi v posteli mnoho mužů neměla - jsi nemocná, frigidní anebo lesba.

Takže se tedy ptám, která je to ta normální žena, která nemá problém s touto společností?

Žij svůj život podle horoskopu

24. prosince 2010 v 20:40 | jask*
Horoskopy jsou vlastně fajn.  Chcete vidět, jak může horoskop zcela změnit dva naprosto identické dny?


Nezapomenu na větu, kterou kdysi v jednom televizním pořadu pronesla Jiřina Bohdalová poté, co se jí Karel Šíp zeptal, zda jí vycházejí horoskopy. Rázně pravila: "Vždycky se postarám o to, aby vyšly."

A tak se postarám poctivě i já. Ráno vstanu a místo pravidelné kávy se hrnu k počítači, abych si mohla pročíst, co mě dnes čeká.

"Zdraví vás dnes může trochu potrápit, takže si dopřejte více klidu a v jídle je méně víc! Může se vám dnes zdát, že celý svět se spikl proti vám a že se vám smůla lepí na paty... Nedělejte proto závažná rozhodnutí a raději jděte brzy spát, noc vše odnese a ráno to bude vypadat lépe."

Cože? Tím chcete říct, že dnes vypadám špatně? Spikl se proti mně i internet! Jdu si dát čaj na uklidnění. V mém oblíbeném hrnku sedí pavouk. Pokusím se nehysterčit a vezmu si jiný. Když mám tu smůlu, pro jistotu se poleju horkou vodou, na tričku mi zůstane flek a potrvá celou věčnost, než najdu náhradní. Včera jsem totiž prala a mám všechny pomuchlané. Ani se nestihnu nasnídat! Pochopitelně mi přes oželenou snídani, kvůli níž mi bude kručet v břiše a budu ještě naštvanější, ujede vlak, na nádraží čekám dalších pětadvacetdvacet minut a do práce dorazím s půlhodinovým zpožděním. Hádejte dvakrát, koho to naštve. Do sluchátek si pro jistotu pustím nějakou hodně naštvanou muziku. Práce se vleče, neutíká. Končím v pět. Večerní vlak má zpoždění. Domů dorazím naprosto zdrcena a otrávena. Jdu spát. To byl zase den!

O několik dnů později se horoskop přece jen umoudří a jako dobrá sudička mi slibuje pěkný den.

 "Zdraví vás dnes může trochu potrápit, takže si dopřejte více klidu a v jídle je méně víc! Přesto vám čeká vcelku příjemný den. Usměje se na vás štěstí. Dnes máte šanci zazářit. Vypadáte neodolatelně."

Jo jo, taky jsem se sobě v zrcadle líbila. I když takhle vypadám pořád, dnes jsem se sebou nějak spokojenější. Jdu si udělat čaj. V mém oblíbeném hrnku sedí pavouk. Super! Ti nosí štěstí. Nechám ho spát a vezmu si hrnek jiný, třeba mi to někdy oplatí. Poleju se horkou vodou. Díky bohu to odneslo jen tričko. Mohla jsem si klidně ošklivě popálit ruku. Páni, já mam dneska vážně kliku! Díky, pavoučku. Jdu hledat nové tričko. Naštěstí jsem včera prala. Mám tu jedno o trochu odvážnější, ale dnes si ho můžu dovolit. Vypadám totiž dobře. Žehlila jsem ho pomalu, nestihla snídani, a přesto mi ujel vlak. Nu což, alespoň se stihnu v klidu nasnídat na nádraží. Mají tu skvělé tvarohové buchty. Než přijede vlak, najdu ve svém přehrávači nějaké optimistické songy. Přijedu sice se zpožděním, ale to se nějak vstřebá. Práci mi jde pěkně od ruky. Jedu domů už v pět. Večerní vlak má zpoždění, což je skvělé, stihnu se aspoň trochu prospat. Dorazím domů plná energie. Pustím si před spaním pěkný film. Dnešek se mi vážně povedl!

:o)

Vánoce jsou svátky míru. „A potom se dobrem tím, na člověka proměním!?“

16. prosince 2010 v 10:14 | jask*
O Vánocích budeme hodní. A to je přesně to, co bychom dělat neměli. Ne, myslím to vážně, protože současný trend je nastaven tak, že "Vánoce jsou svátky klidu a míru" a my se MUSÍME k sobě chovat pěkně. O Vánocích.

family


Z toho by si jeden mohl klidně odvodit, že za týden po nich už se může zase chovat jako padouch…

Předně by bylo dobré si uvědomit, proč bychom se k sobě měli chovat slušně?

Protože nám to někdo řekl?

Protože to v určitou vyžaduje nějaká tradice?

Protože Vánoce jsou o tom, aby si lidé dávali dárky a na tvář si připíchli úsměv?

Nebo protože prostě být slušný a nebýt lhostejný k pocitům případně problémům druhého by mělo vycházet hluboko z lidského vědomí pořád?

Všeobecně zakořeněná představa, že o Vánocích je nutné se chovat jinak než celý rok, by byla s odpuštěním trochu schíza.

Člověk je buď slušný, nebo není

Ono to myslím není o tom, jak se člověk tváří, ale co cítí, a to se nedá naprogramovat na "spustit teď".

Znám plno lidí, kteří očividně nemají rádi druhé lidi. Prakticky nejsou schopni o nikom říct pozitivní slovo a na všem, co druhý říká, cítí nebo dělá, hledají to horší. Za každým úsměvem očekávají faleš, za každou pomocí zištnost, za každým ústupkem plánování odvety. Takový člověk přeprogramovaný na Vánoce na dobráka nemá pohledem zpětné vazby šanci cokoli na svém životě změnit.

Život a osud bude vždycky takový k nám, jací budeme my k němu. Lidé se k nám budou chovat podle toho, jak o nich smýšlíme, protože myšlenka je to, co je upřímné a ryzí.

Jestliže se dívám na svět pohledem člověka, který je schopen pochopit a ctít i názor druhých, protože umí ve svém nitru přefiltrovat i jejich postavení, pocity a motivace, pak mohu s úspěchem očekávat, že společnost se podle toho postaví i ke mně.

To zdaleka neznamená, že lidé s láskou k životu a k druhým nemají problémy a období, která jsou velice zátěžová, ale všimněte si, že u takových lidí netrvají tyhle věci dlouho.

Neptám se, proč mi druhý ochotně pomohl. Prostě vím, že já zase příště pomohu někomu druhému, nebo jemu. A ne proto, že se to teď sluší, ale jednoduše proto, že to chci udělat, aby se někdo cítil lépe.

Vzpomeňte na Ivana a hlubokou moudrost otřepané pohádky.

"A POTOM SE DOBREM TÍM, NA ČLOVĚKA PROMĚNÍM!"

Jenže houbeles!
Teprve upřímná starost a ryzí myšlenka na to, že babka nebude moci chodit, teprve pak, když Ivan nemyslel na sebe, ale jenom na tu babku, teprve změnou motivace se jeho osud změnil.

Pohádka? Ale funguje!

Buďme, pokud to jde, k sobě slušní a ohleduplní, buďme pozorní a přístupní celoročně, protože člověk je šťastnější, když jeho myšlení obsahuje co nejméně negace.
Jen o Vánocích to naši bytost sluncem nenaplní.

Přeji vám krásné svátky!

„Ukážu Ti nejhezčí dárek“...

7. prosince 2010 v 15:22 | jask*
Zase jsem se dostala k jednomu krásnému životnímu příběhu a chci se s vámi o něj podělit ...pak prý štěstí a láska neexistují...


"Už pět let se s manželem chodíme 19. prosince políbit a předat dáreček k výročí na Staromák, k rozsvícenému vánočnímu stromu. Jestli je nějaký Ježíšek, pak jsem od něho dostala před pěti lety ten nejhezčí dárek. Lásku v krásném balení," začíná vyprávění.

"Ten den jsem vůbec nikam jít ani nechtěla. Pamatuji si to jako dneska. Byla jsem rok sama po ošklivém rozchodu, potratu, nervovém kolapsu a ztrátě zaměstnání. Všechno, co se mohlo za půl roku s odpuštěním podělat, se podělalo.

Otěhotněla jsem s bývalým přítelem, a když jsem mu to oznámila, řekl, že není na rodinu přiopravený, že si není jistý ani naším vztahem, zatímco já logicky byla. Řekl, že hodlá odjet pracovat do Španělska a že by bylo nejlepší, kdybych šla na interrupci. Suše vyndal peněženku, že z ní vytáhne patřičný obnos.

Řekla jsem mu, že dítě chci, že si ho nenechám vzít, že je mi dvacet pět, a to je věk na první děcko. Pravil, ať si tedy dělám, co chci, ale že s ním rozhodně počítat nemám.
Odcházela jsem jako spráskaný pes. Strašně jsem brečela. Tak strašně, že jsem se bála, že mě to snad roztrhá. Nechápala jsem nic z toho, co se tak najednou stalo. Nechápala jsem, co to je za člověka, se kterým jsem dva roky chodila. Jako by ho někdo vyměnil, jako by to nebyl on. Do takového šmejda bych se přece nezamilovala! Nebo ano? Byla jsem na tom psychicky pod psa.
Hrozně jsem se trápila a celé noci nespala. Sepisovala jsem trapné SMS, které jsem mu posílala. Bylo tam, že ho miluji, že není možné, aby byl tak zlý najednou, a podobně. Dnes bych si nafackovala. Zvlášť po té, co napsal "Neotravuj mě už, své jsem ti k tomu řekl."

Nemohlo to skončit jinak než potratem, hospitalizací a neschopností. Aby toho nebylo málo, po návratu z nemocnice mě navíc vyhodili z práce. Nechtěla jsem žít. Tohle je dobrá chvíle poděkovat přátelům a rodině. Byli svatí v té době a neskutečně mně pomohli.

Uplynul rok a já se jakž takž dala dohromady. Těžké srdce jsem ale měla stále. Trapně jsem pořád, každý den, věřila, že zavolá, omluví se a... Člověk je hlupák někdy... a slepý...

Když mě lákaly holky na večerní Staromák, nechtěla jsem. Tak nějak jsem chtěla být doma, zírat do zdi a hypnotizovat telefon. Nakonec jsem jela, ale opravdu neochotně. Stromek byl krásný - opravdu kouzelný. Setmělo se. Nabídla jsem se, že dojdu ke stánku pro svařák.

Stojím ve frontě a za mnou kluk. Jakési paní za ním upadla peněženka, a jak se shýbala, vysypal se jí obsah kabelky. Otočila jsem se a pomáhala jemu a jí všecko posbírat. Když jsem zvedla oči, dívala jsem se do obličeje, který mi přišel najednou tak známý a příjemný….

"Neznáme se?"

To jsem neřekla já, já to nestihla. Řekl to on, Pavel. Měl stejný pocit. Usmála jsem se na něho a pravila, že si nepamatuji, ale že je to možné, protože mám také pocit, že ho znám. Byl tu s přáteli tak jako já. Přidali se k nám, nebo spíše si nás u stromku našli. Pořád jsme se na sebe museli dívat. Holky si toho všimly. Bylo to takové… zvláštní.

Co mě rozsekalo nejvíc?

Prošli jsme ten den hodně barů. V jednom se Roman s Tomášem, to byli Pavlovi, a dnes naši společní kamarádi, svěřili, že Pavla vytáhli, aby nebyl po rozchodu s dívkou pořád tak sám. Úplně nás to s holkama zazdilo. "To snad není možný," pravila Kamila.

Já to už zkrátím. Jsme spolu pořád. Po dvou letech jsme se vzali. Podívejte, čekám miminko. Ne, není první, doma máme rok a půl Klárku.

Každého 19. prosince si dáreček k výročí dáváme u stromečku na Staromáku. I letos si ho dáme. Začal s tím Pavel hned rok na to, když mi řekl, že pojedeme do centra, kde mi něco ukáže.

Došli jsme ke stromku a on řekl: "Ukážu Ti nejhezčí dárek, který jsem loni dostal, a ukážu ti ho tady." A vyndal zrcátko, které namířil na mě. Pak zvedl hlavu a směrem nahoru řekl "DÍK!"

Brečela jsem jako dítě. Ale tentokrát štěstím.

Taky jste někdy po ránu totálně zblblí?

22. listopadu 2010 v 12:30 | jask*
Pro mou osobu je velký rozdíl mezi vstávat a probudit se. Jedná se o zhruba dvou až tříhodinoý rozdíl. Ráno funguji automaticky, a pokud na některou pravidelnou činnost zapomenu, tak sice vím, že něco je špatně, ale zjistit co, mi nějakou dobu trvá a obvykle na to přijdu až v práci.
Naštěstí jsem se ještě nezapomněla obléknout a drobnosti typu namalované pouze jedno oko nebo neučesaná, zvlášť od té doby, co se dopravuji po vlastní ose, neřeším.


Budík mi zvoní na třikrát, občas si střihne i třetí dávku. Mé tělo se dopotácí do koupelny, usedne na ten nejbáječnější vynález světa a následujících pár minut přemýšlím, jestli otevřít nejdříve pravé oko, nebo levé. Obvykle si při této činnosti sundávám noční košili a pak hned hupsnu pod sprchu. Pod sprchou mě obvykle přepadne touha měnit svět, nebo si vzpomenu na milión let staré situace a obvykle mi na mysli vytane i všechno, co jsem předešlého večera nebo dne zapomněla udělat nebo co jsem komu kdy slíbila.

Pokud jsem prosta myšlenek, začnu den zpěvem. Drobnosti typu nepřítomnost hudebního sluchu neřeším.

Dnes jsem přemýšlela, co je vlastně za den. V okamžiku, kdy jsem si drbala hlavu šampónem, jsem logicky došla k závěru, že už nějaký den chodím do práce, takže je nejmíň středa, ale to jsem přece jenom byla v práci už víckrát než dvakrát. Takže by už byl čtvrtek? No na pátek to nevypadá, přece jenom tolikrát jsem v práci zase nebyla. Při splachování vodou jsem došla k závěru, že je to vlastně jedno, který je den :o) protože se podobají jak vejce vejci ...jen někdy, na rozdíl od hnědého se objeví i bílé :o)

Při čištění zubů mi došlo, že jsem včera byla na vernisáži. Lidí tam bylo zhruba 200, tudíž jsme tam musela být správně. Tak blbá, abych strávila večer na špatném místě, přece jenom snad ještě nejsem, takže jsem určité musela být správně.

Mezitím jsem na sobě už měla i spodní prádlo, na ramenou ručník, jedno oko namalované a šla jsem se mrknout do kuchyně na kalendář, který že večer ta  vernisáž vlastně byla.. :o)
Vida, čtvrtek, takže dneska musí už být pátek. To ten týden tentokrát rychle utekl! Zpátky do koupelny domalovat druhé oko a aspoň částečné vysušit vlasy, ať nemám mokrou mikinu za krkem, zbytek doschne v aute. Sakra. Ale pokud je fakt pátek, tak to si nemůžu k snídani udělat tu vaječnou omeletu, na kterou jsem dostala příšernou chuť ve fázi otevírání očí.

V pátek totiž v práci dodržujeme dánskou tradici. Na střídačku koupíme snídani pro celé oddělení a obvykle ji spojíme s týdenní poradou. Takže šéf nám vykládá, co se kde ve firmě děje, a my se cpeme.
Má představivost mění vaječnou omeletu za čerstvé housky s máslem, sýrem a marmeládou... :o(

A co vy ? taky občas v časných ranních hodinách blbnete na entou ? Pěkně prosím, smutné koukám, přiznejte se, ať tu nejsem za blázna sama.
 
 

Reklama