Přináším vám to nej.. z netu a mailíků :o)

Tajemno

Posmrtný život existuje, tvrdí neurochirurg z Harvardu

15. února 2017 v 19:59 | jask*
Bezmála dvacet let pracoval Dr. Eben Alexander na harvardské lékařské fakultě. Celou tu dobu byl jako neurochirurg skálopevně přesvědčen, že pro nadpřirozené zážitky lidí, kteří se ocitli na pokraji smrti, existuje vědecké vysvětlení.


Na podzim 2008 však onemocněl zánětem mozkových blan a na sedm dnů upadl do kómatu. Ten týden zcela změnil jeho názor. Z pochybujícího vědce se stal přesvědčeným zastáncem toho, že vědomí přetrvává i po smrti a že předsmrtné zážitky reálně existují. Sám jimi prošel.

Své zkušenosti svěřil americkému týdeníku Newsweek. A napsal o nich knihu Proof of Heaven: A Neurosurgeon's Journey into the Afterlife (Důkaz, že nebesa existují: Neurochirurgova cesta do posmrtného života).

Mozek byl mrtvý, mysl žila dál

"Po sedmi dnech v kómatu, kdy lidská část mého mozku, neokortex, byla neaktivní, jsem zažil něco tak hlubokého, že mi to dalo vědecký důvod věřit v existenci vědomí po smrti. Zatímco moje tělo bylo v kómatu, mysl - vědomí, mé vnitřní já - žilo vlastním životem a dařilo se mu dobře. Neexistuje pro to vědecké vysvětlení," píše v ní.

"Neurony mé mozkové kůry byla zcela ochromeny bakteriemi E. coli, ale vědomí se od mozku osvobodilo. Vzlétlo do jiné, větší dimenze vesmíru, v jejíž existenci jsem nikdy nevěřil. Ale ona doopravdy existuje," uvádí.

Do té doby věřil, že předsmrtné zážitky vznikají v důsledku omezeného či špatného fungování mozku. "Můj kortex však byl stoprocentně vypnutý. Pramenilo to ze závažnosti mé meningitidy a dokládají to CT skeny mozku i další neurologická vyšetření. Celé současné lékařské chápání mozku jednoznačně vylučuje, že bych během svého kómatu mohl zažít jakékoliv, třeba jen omezené vědomí," zdůrazňuje Dr. Alexander.

Právě tento moment zcela změnil jeho odborné názory. Trvalo měsíce, než se s tím vyrovnal.

Na křídle motýla

Předsmrtné dobrodružství Ebena Alexandera začalo v mracích. Vysoko nad nimi křižovali oblohu průhlední, světélkující tvorové - ani ptáci, ani andělé. "Ta slova se prostě na ty bytosti nehodí. Byly to vyspělejší formy života," vzpomíná.
Vznášel se na motýlích křídlech stále výš a krásu vizuálních vjemů doprovázel radostný zpěv. Nádherná mladá žena - průvodkyně - se s ním dorozumívala bez slov. Její poselství bylo jasné: Vesmír je definován jednotou a láskou. A on - člověk je jeho součástí: Navždy milován, navždy v bezpečí. Není nic, co by dělal špatně.

"Potom jsem se ocitl v nekonečném, útěšném prostoru, který byl zároveň temný i plný světla. Pocházelo ze zářící koule, jež působila jako prostředník mezi mnou a přítomným nekonečnem. Vím, že to zní zcela neuvěřitelně, ale to vše bylo naprosto reálné. Tak skutečné jako můj svatební den nebo narození dvou synů," popisuje.

Prohlédl jsem, věřím

"Jako syn neurochirurga jsem vyrostl ve vědeckém světě. Desítky let jsem sám pracoval jako neurochirurg na jedné z nejprestižnějších lékařských institucí Ameriky. Znám názor většiny mých kolegů z branže: Mozek, konkrétně mozková kůra, vytváří vědomí. Vesmír nemá city a emoce. Tomu jsem věřil i já. Dnes je to úplně pryč. Co budu žít, budu se zabývat pravou podstatou vědomí s důvěrou, že nejsme pouhý fyzický mozek, ale něco daleko většího," věří dr. Eben Alexander.

Ví, že nebude mít snadnou cestu, už teď se setkává se zdvořilou nevírou kolegů lékařů. A tak nakonec nalezl útočiště
v kostele. Jasné barvy jeho vitrážových oken a hluboké lahodné tóny varhan mu totiž něco připomínají...

Magická sedmička

20. dubna 2015 v 18:41 | jask*
Magická sedmička dává možnost vykládat na jakoukoliv událost. Zvolte 7 karet a délku časového období, které vás zajímá.

Je možné ji využit například na tyto výklady:

- na zdraví (tělesné i psychiku)
- na rodinné a partnerské vztahy
- na probíhající nemoc a úspěšnost léčby
- na podnikání a finanční úspěchy
- na zaměstnání pracovní či jeho změnu
- u dětí na dispozice ovlivňující vstup do života
- na studium a složení zkoušek

Magická sedmička

1. dubna 2014 v 15:42 | jask*
Jak nás číslo sedm v životě ovlivňuje? Nepřináší jenom štěstí, u mnoha národů platí za magické nebo svaté. A stále nám pravidelně otevírá nový úsek života…

Skutečně to vypadá, že je náš život podřízen sedmiletému rytmu. Svět byl stvořen za sedm dní, právě tolik dní má týden. Je sedm divů světa, sedm trpaslíků. Mnoho pohádek za číná slovy ..Za sedmero horami... V hudbě existuje sedm základních tónů, duha se skládá ze sedmi barev, svět je rozdělený na sedm kontinentů ...

Při pobytu milujících se v sedmém nebi následuje bohužel i prokletý sedmý rok, kdy přichází krize. Je také sedm nebí, sedm postýlek, sedm hubených i sedm tučných let.

Tato řada může pokračovat podle libosti, ale odkud pochází zvláštní postavení sedmičky? Má toto magické číslo pro nás více než symbolický význam?

Vědci se domnívají, že obzvláštní postavení sedmičky spočívá mimo jiné v astronomických fenoménech. V Antice byly považovány hvězdy a planety, viditelné pouhým okem, za sídla bohů a těch je sedm. Slunce a Měsíc, Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn.

Ale i v dějinách křesťanství se opět vynořuje magické číslo sedm. Otčenáš obsahuje sedm proseb. Známe sedm ctností a sedm smrtelných hříchů.

V sedmi měsících nám začnou růst mléčné zuby, v sedmi letech je začínáme ztrácet. V 2 x 7 letech jsme pohlavně zralí, v sedmkrát sedmi letech neplodní. Podle vědců se vývin buněk každých sedm let obnovuje. A tak bychom mohli pokračovat.

Náš osud tudíž není vytesán z kamene, ale každých sedm let dostáváme novou šanci se něco nového naučit, korigovat představy, dosahovat nové cíle. Jestli tohle nejsou dobré vyhlídky…



Beruška má sedm puntíků. Je oblíbeným talismanem, který symbolizuje štěstí a lásku.

Sedmiramenný svícen. Sedm svící jako sedm dnů stvoření světa.

Sedm divů světa. Představuje seznam unikátních starověkých staveb v oblasti Středozemního moře a na Středním východě. Jediným divem, který se dochoval dodnes jsou egyptské pyramidy. O visutých zahradách Semiramidiných se neví, zda skutečně existovaly. Zbývajících pět divů zničily živelné pohromy - Rhódský kolos, Mauzoleum v Halikarnassu, maják na ostrově Faru, Artemidin chrám v Efesu, Diova socha v Olympii.

7 soch obrácených k oceánu. Jedná se o kamenné monolity roztroušené na Velikonočním ostrově. Sochy jsou umístěny na kamenných plošinách, nejznámější je Ahu-Akivi kde sochy hledí na moře.

Srdcová sedma. Věští konec lásky.

7 jasných hvězd. Velký vůz není v pravém smyslu souhvězdí, ale pouze součást souhvězdí Velká medvědice. Je však výborně viditelný, neboť ho tvoří sedm jasných hvězd - Merak, Phekda, Megrez, Alioth, Mizar, Benetnash a Dubhe. Jedná se o hvězdné seskupení na obloze.

7 barev duhy. Každý odstín má jinou energii. Červená je barvou srdce, povzbuzuje smysly a probouzí vášně. Oranžová znamená sílu a vitalitu, radost a optimismus. Žlutá dodává energii, chuť do života a vytrvalost v práci. Zelená omlazuje, uklidňuje, zahání stres. Modrá navozuje vnitřní klid a zahání strach. Indigová pomáhá při meditacích a posiluje intuici. Fialová podporuje poznání a rozvíjí inspiraci.

Duch na silnici varuje před nehodou. Realita, nebo blud?

19. února 2014 v 15:35 | ŽENA-IN
Tento záznam byl natočen na jednom z nejnebezpečnějších silničních úseků naší republiky, z Bezvěrova do Plzně. Jedná se o místo velmi častých smrtelných dopravních nehod.


Kdybych nevěděla, že ji odvysílalo tak solidní médium, jako jsou Krimi zprávy Prima FTV, asi bych nevěřícně kroutila hlavou. Ale nešlo o žádné duchařské internetové stránky a nejednalo se ani o žádnou recesi, to si vhledem k obsahu a jménu tohoto pořadu nemohou dovolit. Šlo o normálně odvysílanou reportáž, jakou je kterákoliv jiná... a ten pán to tam opravdu natočené měl!

Mlha hustá tak, že by se dala krájet

28. listopadu 2012 v 11:25 | žena-in
Máte rádi tajemno? Pokud ano, pak není nad to projít se v mlze. Obzvláště v té listopadové. Ta podle lidových pranostik zhasíná slunce.

mlha

Příznivci tajemna nedají na mlhu dopustit. Je věčným a vděčným námětem všech napínavých, hororových scénářů, podněcujících lidskou fantazii.

Mlha vymazává okolní svět. V mlze je každý sám, pouze v kontaktu se zemí skrze půdu pod nohama. Mlha je tajemná, záhadná, svírající a skličující.


Co se za ní skrývá? Fantazie a představivost pracují na plné obrátky. Pod závojem mlhy číhá tajemství a skryté nebezpečí.
V mlze se mohou objevit nadpřirozené bytosti, duchové i přízraky...
I "Ti druzí" přichází za mlhy...



Za rouškou pravé, anglické mlhy se skrývají zločinci i záhadní tvorové. Takoví, se kterými si poradí jenom věhlasný Sherlock Holmes...



Mlha může přijít zcela nečekaně a spoustu lidí vystrašit. Třeba jako ta od "Kinga".



Co je mlha? Pojďme od filmové fantazie k realitě.

Podle meteorologické definice je mlha jev obsahující produkty kondenzace a snižující dohlednost pod 1 km. Produkty kondenzace jsou například mikroskopické vodní kapičky, vzniklé ve vzduchu při vysoké vlhkosti z vodní páry. Jsou tak malé, že jednotlivě nejsou vidět, ale ve velkém množství vypadají - právě jako mlha.

Nejběžnější způsob vzniku (zejména ranní mlhy) je radiační mlha, která vzniká při jasném a klidném počasí v noci vyzařováním zemského povrchu. Radiační ranní mlha vzniká kdykoli, i v létě, ale nejvíce na podzim.

Mlha není tak nebezpečná jako třeba bouřka, tornádo nebo sněhová vánice. Pokud se ale při mlze vyskytujete na místě, které neznáte, mějte se na pozoru. Anebo se s ní spřátelte a ona vás ochrání.

Magie mlhy

Pokud netrpíte dýchacími problémy a máte odvahu, vydejte se doprostřed mlhy, a to nejlépe v noci.

Aby bylo ochranné kouzlo účinné, nemělo by v okolí kolem vás svítit vůbec žádné světlo, měly byste být "s mlhou" úplně samy. Plně se soustřeďte a představte si, jak mlha krouží kolem vašeho těla proti směru hodinových ručiček, zaplétá vás do sebe, do svého jasně zářícího světla.

Komu se podaří toto světlo, byť jen koutkem oka, v setině vteřiny zachytit, ten se s mlhou spřátelil a už ho nikdy nenechá ztratit se a zabloudit. Ani v životě. Mlha vás bude chránit před vším neznámým a neočekávaným.

A s tím už byste určitě obstála i coby hrdinka v některém z výše uvedených hororových titulů. :)

Fakta o smrti

26. srpna 2012 v 21:04 | jask*
Musíme tam všichni. Ale i tak by bylo dobré se o stavu, který nás všechny čeká, něco dozvědět.


10 zajímavých faktů o smrti

Smrt je nevyhnutelný okamžik lidského života. Vědci si dlouhou dobu lámou hlavu s tím, co se vlastně po smrti děje a lidstvo se ještě nedokázalo dostatečně vypořádat s tím, že prostě nic nebude. Šmitec, šlus, nazdarbazar... prostě končíte. Není žádná cesta tunelem, žádné obláčky a rozkvetlé zahrady. Po smrti prostě vypnete, jako když zhasnete žárovku.

Lidské tělo potřebuje k fungování kyslík. Smrt je vlastně neschopnost těla zásobovat se kyslíkem, ať už vás někdo rozdrtil parním válcem, nebo se vám zastavil mozek. Pokud dokážete dýchat i po smrti, vaše tělo teoreticky mrtvé nebude.
Jakmile zemřete, nejprve přestanete vidět, následně ztratíte chuť, čich a hmat. O sluch přijdete až s několikasekundovým zpožděním.

S pohřbem by se mělo pospíchat. Enzymy, které vám díky přístupu ke kyslíku pomáhají s trávením potravy, jsou pořád naživu, takže začnou požírat vás. Už po třech dnech se tak tělo začne vlivem rozpínání plynů vzniklých "prací" těchto enzymů nafukovat a vyvalí se mu oči. Není to hezký pohled... Proto se mrtvoly podchlazují, zpomaluje to rozklad. V roce 1907 provedl doktor v Massachusetts experiment se speciální postelí, podle kterého zjistil, že člověk ihned po smrti "zhubne" 21 gramů. Dlouho se to považovalo za fakt, ale nedávné experimenty to vyvrátily. Smrt tedy nic neváží.

A teď se podívejme na některé zajímavosti o smrti.

Lidé se více bojí jedovatých pavouků než vlastní smrti. Přesto je pravděpodobnější, že vás zabije špunt od šampaňského než pavouk.

Nedbalost lékařů způsobí pětkrát více úmrtí než střelné zbraně.



Jen jeden člověk ze dvou miliard se dožije více než 116 let.

Při budování železniční sítě v Egyptě v 19. století bylo odkryto takové množství mumií, že je stavební firmy používaly jako palivo do lokomotiv.

Myslíte si, že je poprava dekapitací bezbolestná? Hlava po odseknutí prý ještě asi 15 až 20 sekund žije ze zbytků kyslíku v krvi.

Je spočítáno, že od prapočátku lidstva už zemřelo přes 100 miliard lidí.

Čím jsi byl(a) v minulém životě .. ?

6. června 2012 v 18:19 | jask*


Datum tvé smrti

6. února 2012 v 21:34 | jask*
Pijete hodně alkohol? Kouříte? Žijete nesprávným životním stylem? Udělejte si test, kdy zemřete. Na základě vašich osobních životních preferencí zjistíme s vysokou mírou pravděpodobnosti datum, kdy zemřete.

Co řídí náš život - osud, nebo náhody?

30. ledna 2012 v 22:09 | jask*
Jistě vám již někdy přišla na mysl otázka, jestli je náš život řízen vyšší silou osudu, nebo to všechno je pouhou hříčkou náhody. Hlavně v těžkých chvílích se nezřídka ptáme, zda se ta nebo ona věc musela opravdu stát, zda jsme na tom mohli něco ovlivnit, či nikoliv. Je naše rozhodování skutečně svobodné, nebo je to pouze osud, který nás navádí na cestičky životem? Co všechno nám může o budoucnosti prozradit věštění?


Co řídí náš život - osud, nebo náhody? (obrázek)


Věda nám tvrdí, že všechno je jen náhoda, esoterika a horoskopy zase předpovídají, co nás v budoucnu čeká a nemine - a umí to tak dobře a přesně, že z toho někdy až zamrazí! Jak to tedy je? Máme věřit tomu, že všechno v životě je ovlivňováno náhodami, nebo před námi stojí neměnný osud a to, co v něm máme napsané, nás nemine?

Pravda je - jako obvykle - někde uprostřed. V našem životě jsou skutečně některé body, které jako kdyby nám byly dány, a pokud se nějaké takové důležité události jednou třeba vyhneme, osud se postará o to, aby se nám něco podobného opět přihodilo. Jsou to lekce, které si potřebujeme prožít, situace, ve kterých se potřebujeme ocitnout, ze kterých se máme něco naučit a odnést si zkušenost, kterou naše duše potřebuje. Někdo se například opakovaně ocitá ve stejném typu vztahu - například se žárlivcem nebo záletníkem, než pochopí, kde je problém. Nebo se dílem náhody několikrát dostane k příležitosti, vybízející k vycestování do zahraničí, a až naposled ji využije. Cesty osudu jsou různé.

Taková zkušenost bývá obvykle spojena s nějakým rozhodováním. Osud nám přináší rozličné, často složité situace a zkouší, jak na ně zareagujeme. To, jak se bude záležitost dále vyvíjet, však nezávisí ani tak na zásahu samotného osudu, jako spíše na způsobu, jakým se my sami k němu postavíme a co budeme dělat dál. Ačkoliv osud do našeho života viditelně zasahuje, konečný výsledek je prakticky vždy závislý na tom, co uděláme my sami - jsme totiž svobodné bytosti a můžeme se rozhodovat svou vůlí, byť jsou naše možnosti ohraničeny mantinely, které nám určil osud.

Co všechno lze o budoucnosti zjistit z karet, horoskopu nebo třeba čtením z ruky? Žádná věštecká metoda vám neřekne, jak nějaká záležitost přesně a definitivně dopadne - to je totiž jen a pouze ve vašich rukou, což je dobře, sami jsme si strůjci svého štěstí! Přesto jsou však věštění a astrologie nenahraditelným nástrojem - když totiž víme, jaké výzvy nás v budoucnu čekají, můžeme se na ně lépe připravit a šťastně se s nimi vypořádat.

Co věští Stanley Bradley na rok 2012

25. prosince 2011 v 20:48 | ŽENA-IN
Co věští pro rok 2012 jeden z nejznámějších českých jasnovidců, věštců, prychotroniků a vizionářů Stanley Bradley alias Stanislav Brázda?

br

Rok 2012 bude zvláštním rokem. Číslo 12 je osud, to jsem si mnohokrát ověřil. Příští rok to bude rok peněz a obchodu. Je to dobrý rok na změny a velká rozhodnutí a dobrý čas na radikální řešení a zásadní skoky. Drak je nejsilnějším znamením čínské astrologie, obchodník, který je nad věcí. Kdo začne ten příští rok něco nového, tak má šanci to vydržet strašně dlouho, minimálně 12 let. Všechno se bude dařit. Nové tisíciletí a celých dalších 12 let je vlastně takový urychlovač, jak toho dobrého, tak toho špatného. Takže pozor! Nikomu nic neprojde, všichni dostanou okamžitě zpátky, co provedli.

To se týká i lásky a vztahů. Ty se budou bortit rychlejším tempem, než to bylo dřív, protože celý příští rok bude jeden velký urychlovač. To znamená, že se vztah bude ničit ne tři roky, ale tři měsíce nebo tři dny. Všechno bude strašně rychle. Lidi, kteří se budou chtít dát dohromady, dají se dohromady velmi rychle, nebo se velmi rychle rozejdou. Takže budou rychlé změny.

Čekají nás v budoucnosti nějaké katastrofy?

Katastrof nás však čeká celá série a to po 12 let. Povodně, záplavy, otřesy půdy, uragány, sopky, ale spíše ve světě. Konec všeho nepřijde v žádném případě, ale bude to století padání meteoritů a začne to příští rok. To je moje teorie. Začnou padat meteory větší, než je obvyklé, ale v Česku bude všechno tak třetinové intenzity než ve světě.

Věštím, že někdy v létě příštího roku spadne jeden na sever Číny, mezi Čínu a Mongolsko. Poruší se zemské desky po celém světě a bude docházet k sériím zemětřesení. Budou pak bouchat i sopky, bude zemětřesení i pod atomovými elektrárnami. Nebudou moci létat letadla. Podle mě v roce 2016. Někdy v roce 2012 to začne a bude to doznívat 12 let. To, co bylo doteď, byla jen předehra.

Věštím, že koncem tohoto století spadne velký meteorit na Německo a že třetina Německa zmizí ze světa.
Myslím, že budou ujíždět svahy, ale to se dalo předpokládat. U nás třeba v Liberci naproti Ještědu a na Chomutovsku budou praskliny. Budou praskat silnice, dělat se zlomy apod. V Česku bude všechno tak třetinové intenzity než ve světě.
Myslím si, že mezi 2014 a 2016 bude problém na burze a tím pádem chaos ve světě začne gradovat.

Budou vypadávat radiové sítě, tzn. že všichni, co jsou závislí na komunikaci, třeba jako je letecká doprava, budou mít problém nejen kvůli sopečnému prachu, ale i kvůli atmosférickým vlivům, které budou způsobovat geomagnetické bouře. Tyhle věci se budou prostě dít a nejhorší to bude dejme tomu za těch 5 až 6 let. Čili v r. 2017 a 2018 to bude vrcholit a pak to bude slábnout a roku 2024 se začne vše srovnávat a dostávat se do normálu.

Právě díky těmto katastrofám bude to další století duchovní, tzn. že nastane návrat k přírodě a k rodině. Vydělávání peněz už nebude prioritou, protože si za ně moc nekoupíme. Lépe na tom bude ten, kdo má svoji krávu, než kdo má v bance konto. Tohle jsou věci, které by mohly nastat tak za 10 až 20 let.

Jak začít rok 2012?

Nejdříve musíme začít sami od sebe. Začít být pokorný, dělat meditace, přestat podvádět nebo dělat křivárny, pokud je děláme, protože vše se nám vrátí s obrovskou intenzitou zpět.

Doporučuji dát si novoroční předsevzetí v tom, že nemůžeme změnit druhé, můžeme změnit jen sebe, a když změníme sebe, tak změníme i ty druhé, ať chtějí nebo ne, protože už jim neumožníme, aby se chovali jako doposud. Taky by bylo dobré dát si předsevzení nedělat lidem to, co sami nechceme, aby dělali oni nám.

Doporučuju koupit si amulet s ostrými hranami, barva, která nás napadne jako první, je ta správná. Ten vám přiostří vaše neostré lokty a už si nenecháte nic líbit a okamžitě se to vrací útočníkovi s trojnásobnou intenzitou.

Každý může věštit budoucnost

Říká, že každý má schopnosti předpovídat budoucnost a každý může být sám sobě léčitelem, stačí, když ho ty věci zajímají. Lidé nejsou stejní a ne všichni mají například při výkladu karet schopnost mít vize ve formě obrazů. I ti, kteří "nevidí" obraz odpovědi, jsou ale podle Bradleyho slov schopni najít správnou odpověď na svou otázku.

Aby mohl člověk vykládat budoucnost, musí se umět uvést do nižší hladiny vědomí například pomocí soustředění (meditace) nebo nějakým jiným způsobem. V nižší hladině vědomí se probouzí intuice a schopnost vizí.

K věštění není nutné používat jen karty, stejně mohou posloužit kostky, kameny, křišťál, voda, oheň, zrcadlo, mince či kávová sedlina. Každý si musí najít svůj způsob. Jednotlivé metody věštění se lehce naučíte z mého nového Lexikonu moderní psychotroniky nebo můžete využít také mých posledních karet, které jsou označeny znaménky + a - . Kdy + znamená ano a - znamená ne. Je tam uvedeno tisíce otázek a odpovědí, které jsou předepsané, takže si každý může vyvěštit, kde je možné sázet, nebo v jaké oblasti může vyhrát. Ale ta jednoduchá metoda obecně spočívá v tom, že si můžete vzít karty, i když nemají čísla, očíslovat je a sudá karta znamená ano, lichá bude znamenat ne.

Pokus si tedy budete chtít vyvěštit, jestli máte jít vůbec ven z domu, tak si vyložíte karty, a když vyjdou tři karty sudé nebo se znaménkem plus, tak je odpověď ano. Když vám vyjde mínus, tak ne, protože by se mohlo něco přihodit. Takže to je jednoduchá metoda.

Pak existuje ještě jedna metoda, jejíž návod teď přikládám

Je to vlastně taková mapka několika obrazců, kterých jsem udělal devět.


Je to čtverec rozdělený na 9 polí. V každém políčku je obrazec jako trojúhelník, kolečko, čtverec, obdélník, kosočtverec, hvězda, ovál a pod každý ten znak si na papír napíšete například ano, na druhém ne, na dalším spíše ano, pak spíše ne, teď není dobrý čas, zatím to není jisté, teď to nemáte vědět, takže se neptejte, chce to ještě vyčkat, nechte to být, mohlo by to být, ale bude to náhlé rozhodnutí a v podstatě to nechcete vědět apod. To jsou ty odpovědi, které jsou u každého z těchto obrazců, takže je potřeba se na to podívat. Myslet na otázku, na kterou chcete znát odpověď. Pak prstem ukážete na jeden z těch 9 obrazců a pak se podíváte, co to znamená z těch odpovědí, co jsem jmenoval.


Tohle bych řekl, že je spolehlivější metoda než výklad z karet nebo práce s kyvadlem. Tohle se mi osvědčilo.

Přeju všem hodně štěstí, zdraví, lásky a peněz. A řídit se heslem přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno. Tak hodně štěstí všem.

Upíři – byli, jsou a budou!

11. srpna 2011 v 12:45 | ŽENA-IN

Jeho obličej je křídově bílý, jeho špičáky neobvykle veliké. Obává se slunečních paprsků, a proto ve dne spí na temném místě, aby v noci vstal a rituálně povečeřel. Neslyšně se vkrade oknem, vyhlédne si krk nic netušící oběti a jedním mohutným kousnutím zbaví ubožáka veškeré, životadárné tekutiny. Navíc způsobí, že postižený se v blízké době vydá na stejný výlet, neboť je nakažen a nedojde klidu, dokud nebude za dne proklán v místech srdce dřevěným kůlem.


Existuje ve 21. století ještě vůbec někdo, kdo by věřil na upíry? Určitě ano - protože oni existují!

Opravdoví - Upír obecný


Původem z tropických oblastí Ameriky. Je veliký asi osm centimetrů a opravdu se živí krví. Povětšinou si cucne na nějaké krávě, ale v krajní nouzi může hupnout i na člověka. To je pak nepříjemné setkání. Ne proto, že by člověk pak automaticky vysával své bližní, ale spíše proto, že tento tvoreček jej může nakazit zcela reálnou vzteklinou. Jinak je ale upír také předmětem zkoumání jako přínosný živočich. On totiž při své hostině krev nesaje, ale líže. A při tom se stará, aby krev nezasychala a zůstávala stále čerstvá. Dělá to filuta tak, že do rány slintá. Jeho sliny obsahují zvláštní látku, která zabraňuje srážení krve. Právě krevní sraženiny (tromby) vyvolávají srdeční infarkty a záchvaty mrtvice.



Nemocní - Porfýrie


Je vzácná, ale velmi těžká krevní choroba. Tělo člověka nemocného porfýriií není schopno přeměňovat v krvi železo na porfyriny, což je pro zdravý organismus životně důležitý proces. Jeho pokožka reaguje nesmírně citlivě na světlo. Pacient může tím pádem vycházet ven jedině v noci. Teoreticky je možné příznaky choroby, což bývají ošklivé puchýře, hnědnutí zubů, krvácení z nosu i očí, zmírnitkonzumací krve, nebo transfúzí. Odtud patrně upíří obliba krve a tmy. Porfýre je vzácná a dědičná. Lékařská věda si s ní dnes již ale umí celkem poradit speciálními léky.

Energetičtí - Savý kamarád

Mezi opravdové upíry, když ne v tom pravém slova smyslu, patří i ti energetičtí. Krev nám pijí trochu jinak. Jsou plíživí a nebezpeční…Po návštěvě takového člověka, zpravidla milého, který vás zahrnuje pozorností a dost často i obdivem, se budete cítit, jako byste uběhli maratón. Budete zdecimovaní a unavení. Zatímco on po té, co na vás nahází své problémy, které se vy snažíte vedle svých starostí řešit, patrně odskotačí nabitý energií a slíbí, že určitě přijede zase velmi brzy. Jeho potíže nikdy neberou konce. Zaváže si vás hesly typu: "Já tě nemít, tak snad umřu", "Jsi jediný člověk, který mi rozumí", "Já jsem snad prokletý", či "Co jsem komu udělal, že mám tak podělaný život" a podobně. Po nějaké době budete cítit blízkost hysterického záchvatu pokaždé, když vám takový dobrodinec "slíbí", že se staví. Nejraději mají, když vás mohou obejmout či se vás alespoň dotknout. Bohužel někteří neví, že to, co dělají, vám ubližuje, a tak je to těžké.
Existují ovšem i tací, kteří si od vás berou energii a ovíjí se kolem vás zcela vědomě. Těch je mnohem méně. O to jsou ovšem horší.

Záhadní - Za života zlí lidé


Roku 1966 bylo u obce Čelákovice nedaleko Prahy objeveno a odkryto největší pohřebiště domnělých upírů v Čechách. Na své zahradě ho náhodou objevil jeden místní obyvatel, když si chtěl vybudovat vodovod. Rozsáhlý archeologický výzkum odkryl jedenáct hrobů se čtrnácti těly. Stáří hrobů bylo určeno do 10. až 11. století. Veškeré kosterní pozůstatky nalezené v této lokalitě vykazovaly znaky rituálního znovupohřbení. To se provádělo a na některých místech světa dokonce stále provádí v případě, že mrtví škodí i po smrti. Hrob se za dne otevře a mrtvému se odejme hlava, ruce se sváží za záda, mrtvý se otočí obličejem k zemi, znehybní se také nohy a v místech srdce je tělo prokláno dřevěným kůlem. Takto "ošetřený" zlobivec již z hrobu v noci vstát nemůže. Něco pravdy na tom je. Jedná se o opravdové lidi, kteří za života ubližovali a budili v druhých takovou hrůzu, že jejich energie mohla u okolí působit potíže i po jejich smrti. Jiný skutečný důvod, pro opatření prováděnádodatečně na mrtvých, racionálně asi není.


Zparchantělí - Drákulovci


Církev pasovala upíry na ďáblova stvoření. Vytvořila tak nevědomky vlastní skupinu upírů. Tu známou pohádkovou. Takto se mohl stát upírem člověk nekřtěný, dítě, které zemřelo nepokřtěné, sebevrah, křivopřísežník, člověk, který byl pohřben bez příslušných křesťanských ceremonií, nebo ten, co se dopustil svatokrádeže. V podstatě kdokoli, kdo porušil náboženská nařízení. Tihle pohádkoví upíři také pocházejí z Kaina, který se jako první dopustil hříchu vraždy.

Poslední český upír...


Jmenoval se Alois Ulrych a zemřel 22. února 1817. Byl to neblaze známý vrchní správce Žďáreckého zámeckého velkostatku, který byl už za života považován za osobu zlou a krutou. O Ulrychově smrti existuje úřední záznam v jihlavské kronice.

Po pohřbu Ulrycha udalo prý několik svědků, že mrtvého spatřili pohybovat se v okolí zámku. Seděl v sedle jakéhosi koně s telecí hlavou a obřími kopyty, nebo v kočáře taženém bezhlavým spřežením. Napadal lidi a údajně zabil zámeckého písaře.

To už nemohli páni přehlížet a povolali z Jihlavy kata. Ten otevřel Ulrychův hrob za nemalé účasti dalších lidí ze zámku a kněze. Ulrychovo tělo bylo nepoškozené a působilo dojmem spícího člověka. Kat (ne)mrtvého oslovil třikrát, upír se posadil a otevřel oči až, když byl osloven jménem. Přítomný kněz se nebožtíka ptal na příčiny jeho počínání, ale Ulrich se prý všemu jen vysmíval.

Kat pak četl ze staré knihy a upír začal vstávat. Tu ho katův pomocník srazil na kolena a mistr popravčí upírovi přeťal krk rýčem. Do krku mrtvého Ulrycha, nasypal kat mák a celé jeho tělo zasypal vápnem. Pak rakev uzamkli a hrob uzavřeli.
Ulrichův duch konečně našel pokoje a už se nikdy víc živým lidem nezjevil.

O celé události existují různé zajímavé dobové výpovědi, které můžete najít v článku na následujícím odkazu...


Snad každý máme svého upíra. Já osobně, když pominu pár energetických, jsem osobně viděla tohohle :o)

Konec světa v roce 2012 ???

15. června 2011 v 12:36 | jask*

21. prosince 2012 končíme?

21. 12. 2012 je oficiální datum konce světa. V tento den se podle mayského kalendáře dostane do jedné roviny Země, Slunce a střed naší galaxie. Tímto datem také mayský kalendář končí, protože podle jeho tvůrců již kalendář nadále nebude potřeba.
S koncem světa v roce 2012 také počítají někteří výrobci videorekordérů a jejich software umožňuje programovat pořady k nahrávání jen do 31. 12. 2012. I tak je jejich funkce nahrávání splněna s dostatečnou rezervou.

Jak bude konec světa vypadat?

Nevím. Narozdíl od ostatních si však myslím, že konec světa neproběhne nějakou formou apokalypsy. S největší pravděpodobností pouze skončí svět, tak jak jej známe dnes. Vyspělý civilizovaný svět je jeden obrovský lidín (toto neexistující slovo je odvozeno od slov vepřín a kravín). Lidé jsou ve svých kotcích napojeni na vše potřebné k pohodlnému životu.
Voda, teplo, elektřina a plyn jsou naprostou samozřejmostí. Při výpadku byť jediného zdroje však končíme. Bez plynu zmrzneme, bez elektřiny se zhroutí distribuce potravin atd. Ve svém okolí pozoruji, že si tuto hrozbu v podstatě nikdo nepřipouští.







Telekineze: jev bádaný, ale neprobádaný

15. června 2011 v 10:40 | ŽENA-IN
Po mnoha staletí neprobádaným, ale i v současnosti probádávaným jevem je telekineze, nebo také psychokineze. Jedná se o anomální jev, spočívající v pohybování či přemísťování předmětů pouze soustředěnou vůlí jedince.

Telekineze je v podstatě definována jako schopnost hýbat nebo posouvat předměty na fyzické úrovni pouze duševní energií. Tuto schopnost má mít pouze několik "vyvolených". Přesto, že v oboru telekineze věda i magie tápe ještě více než u telepatie, obě strany dospěly k názoru, že telepatie a telekineze nemají shodné příčiny. Pokud ovšem vůbec existují.

Někteří nejodvážnější jedinci sní o tom, že se jim podaří dokázat, že metodou telekineze ve velkém byly kdysi přemísťovány i ohromné kamenné bloky v Baalbeku, kvádry při stavbě pyramid či dokonce sochy Moai na Velikonočních ostrovech. Tato tvrzení se nám však v dnešní době jeví jako holý nesmysl.

bloky
těžko si lze představit, že tyto kamenné bloky v Baalbeku byly přemístěny telekinezí

Doposud byla telekineze hlavně doménou médií, které si pomáhaly magnetem, připevněným na podvazku na stehně, pohybujícím se pod stolkem zakrytým ubrouskem. Jehly a kousky kovu pak po stole rejdily o sto šest. Ale někdy "rejdily" i věci okolo stolu.

Plazmový fyzik, profesor R. G. Jahn z Princetonské univerzity vyslovil domněnku, že naše formulace fyzikálních zákonitostí má nějakou chybu, která je podmíněna nepřesností při přeměně jevů ze světa fyziky do světa našich myšlenek.

Mágové ihned dodali, že může jít o nepřesnost při transformaci jevů z oblasti exoterického poznání do poznání esoterického, s tím, že nepřesnost je tak malá, že pro "průběh normálních životních pochodů i pro chování organismů v přírodě nemá žádný význam z hlediska jejich přežití. Proto zůstala během biologické evoluce nekorigována".

Barva aury určuje povahu. Jací jste vy?

1. dubna 2011 v 8:02 | zenyprozeny
Ty jsi zlatá!!! Už jste tuhle větu z úst vašich známých či přátel slyšela? A víte, že možná mají pravdu? Možná jste opravdu zlatá - tedy ne přímo vy, ale barva vaší aury. Co to znamená?

Barva aury určuje povahu. Jací jste vy?

Můžeme vyzařovat barvu? Americká učitelka ezoteriky a spisovatelka Pamala Oslie je o tom přesvědčena stejně jako řada dalších ezoteriků.

Aura má mnoho pruhů

Pamala tvrdí, že naše aura - což je podle mystiků energetické pole, které vyzařuje nejen z nás, ale z veškeré hmoty - obsahuje mnoho různě zbarvených pruhů.
"Jeden či dva, které jsou nejblíž u našeho těla, odhalují hlavní smysl naší existence na této planetě," uvádí ve své knize Barvy života. "Tyto pruhy nejblíže našeho těla se obvykle nemění, ale vnější pruhy naší aury mění barvy a velikost často, protože odrážejí to, co se s námi v určitém okamžiku děje," dodává.

Rozdělení do skupin


barvy tělesné (červená, oranžová, magenta a žlutá)
barvy mentální (mentálně zlatá, tělesně zlatá, citlivě zlatá, milující zlatá a zelená)
barvy emocionální (modrá, fialová, indigová, levandulová a krystal)

Pocit, a nalýza nebo smysly?

Pamala Oslie popisuje rozdíl mezi jednotlivými "barevnými" skupinami takto:
  1. Lidé s tělesnými barvami zpracovávají informace převážně smysly svého těla, a to prostřednictvím hmatu.
  2. Lidé s mentálními barvami berou život intelektuálně - nejprve shromažďují informace, pak je analyzují.
  3. Lidé s emocionálními barvami prožívají život především na rovině svých pocitů, emocí a intuice

Řídí vás srdce nebo mozek?

Jiný aurický typolog rozdělení lidí podle barevné aury ještě zúžil. Využívá pouze čtyři základní kategorie - zlatou, modrou, oranžovou a zelenou.

Lidé, u nichž převládá "zlatá", se řídí úsudkem a stanovenými standardy, pro "modré" je řídícím centrem srdce. "oranžoví" zase spoléhají na svou obratnost, fyzické dovednosti a smysly. Mezi "zelené" se řadí jedinci, u nichž největší roli hraje analytické myšlení.

Jak jste na tom vy? Udělejte si TEST BAREV

Život před životem?

25. března 2011 v 11:28 | ŽENA-IN.cz
Troufám si tvrdit, že není jednoho člověka na Zemi, který by si v některé z etap života byť jednou nepoložil otázku: "Co se stane, až umřu?"

Celých 56 % lidí je podle statistik přesvědčeno, že jejich vědomí v nějaké formě zůstává na světě i po smrti fyzického těla.

Řadíte se mezi ně?

Reinkarnace, proces, při kterém se lidské bytosti znovu a znovu rodí, je víra stará celá staletí a setkáváme se s ní po celém světě. Fakt, že člověk zemře jako schránka, pro nikoho tak nepředstavitelný není. Evidentně je to ale horší, když si máme připustit, že si přestaneme uvědomovat sebe sama.

Cítit, vnímat, být.

Vyprávělo vám někdy vaše dítě naprosto vážně zážitky, které se mu dle vašeho soudu nemohly stát? To moje ano.
Pamatuji si to jako dneska.
Johance tehdy nemohlo být víc než pět let. To ještě ani ne, tak něco málo přes čtyři. Vedla jsem ji tehdy za ruku po Ládví a ona se na mě podívala a s tváří filozofa pravila:
"Když jsem byla ještě veliká, měla jsem taky děti." Naslouchala jsem pak útržkovitým jakoby vzpomínkám své dcery, které mi nepřipadaly jako výplod fantazie malého děcka. Byla konkrétní a hlavně věcná. Byla bez emocí. Říkala to jako chleba. Naprosto to nezlehčuji. Dnes si to už nepamatuje.
Došla jsem k přesvědčení, že člověk si po určitou dobu své minulé životy nebo jeden z posledních skutečně pamatuje. Pak zapomene.

Mozek zřejmě prostě tím, jak mu přibývají další a další události, jak se mu plní paměť tím současným, kapacitně nemá na to to všechno archivovat, a tak selektuje. Na to, co je aktuální, a co ne. Možná to "nevydeletuje" úplně. Možná to jen zazipuje a uloží někam na disk "D", co já vím…
Možná někdy, čas od času při nějaké příležitosti, soubor i otevře.
  • Už se vám někdy stalo, že jste se ocitli na místě, kde jste nikdy nebyli, a přesto jste ho znali?
  • Měli jste někdy pocit, že jste se s určitým člověkem již setkali, že ho znáte, a přitom by tomu reálně tak být nemělo?
  • Zdálo se vám někdy detailně o vlastní smrti i okolnostech kolem ní?
  • Máte dojem, že jste určitou situaci již řešili, že víte, jak něco udělat, a přitom byste to vědět ani neměli? Může jít i o dost odborné znalosti, ke kterým netušíte, jak jste přišli.
Ano? Pak opravdu může jít o zasunuté vzpomínky.
Nejsem sama, kdo si například vzpomíná, jak zemřel.
Utopila jsem se. Vím i to, že jsem se nemohla hýbat. Vzpomínám si přesně už od dětství, jaké to je do poslední chvíle zadržovat dech. Pocit šíleného strachu a pak naprosté rezignace. Člověk se prostě nadechne vody. Bolí to a studí. Tělo vodu dáví zpátky a pak ji znovu nadechne. Pak už nic.
Je to vzpomínka, která se nestala, a přesto je velice konkrétní. Je to také jeden z důvodů, proč jsem se naučila plavat až v osmnácti a dodnes tak činím pouze v sebeobraně. Neplavu, kde nestačím, pokud mi nejde o život.

Regrese? Ne, děkuji…

Vcelku moderní je dnes jakési násilné vracení člověka někam, kde podle mého názoru, pokud ke vzpomínkám nedojde spontánně, nemá co dělat.
Pomocí regrese nebo rovnou hypnózy údajně lze vzpomínky na minulý život i smrt oživit. Jenže proč? Ze zvědavosti? To je trochu nebezpečné, podle mého soudu.
Člověk je v současném životě zavalen problémy a nezodpovězenými otázkami, dramatickými zážitky a podobně. Nevidím jediný důvod, proč si přidělávat či oživovat další. Abychom pochopili karmu?
A opravdu je to k něčemu, kdyby se člověk třeba dozvěděl, že trpí neplodností, protože prostě třeba někomu moc ublížil, že třeba zlikvidoval vlastní dítě, nebo matku svého dítěte?
Děkuji pěkně, komu tohle prospěje?

Nejlepší zkušenosti mají lékaři…

Víra v oddělitelnost lidského vědomí a možnost jeho pokračování se nevyhnula ani vědě a je velice zajímavé, jak seriózně k tomuto tématu současní vědci přistupují. Celé studie se dnes zabývají sledováním výpovědí lékařů a pacientů, psychiatři píší pojednání, specialisté se snaží "natočit" vzpomínky a sny.
Je to celé v plenkách, ale je dobře, že jsme jako společnost i na vědecké úrovni už na takovém stupni uvědomění, že víme, že:
"Co dnes není prokázáno, není zítra vyloučeno."
Nakonec, bez víry a touhy po poznání, bychom dnes asi ještě seděli na šutru a předžvýkávali bůvolí kůže.
Můžeme si myslet, co chceme. Jsme těmi, kterými teď a tady jsme, a máme k dispozici jen vlastní mysl, jejíž součástí je víra. A věřit či nevěřit je o svobodné vůli.
Muž z následujícího příběhu, má důvod spíše věřit.

Vzpomínám si, že jsem zemřel

Dnes čtyřicetiletý Alexandr byl tehdy na vojně, když dostal těžký zánět do nohy a byl léčen injekcemi aplikovanými přímo do rány.

h

"Nevím, jestli mi tehdy vpravili do krve vzduchovou bublinu, nebo jsem prodělal akutní reakci na podaná antibiotika. Nikdy se to nevyšetřovalo, ale během několika minut po zákroku jsem zemřel," vzpomíná Saša. "Pamatuji se, jak jsem najednou slyšel všechno jakoby s ozvěnou, která postupně slábla. Slyšel jsem kluky, jak tam nade mnou brečej. Viděl jsem sebe," vypráví.
"Pak byla tma a pak najednou světlo. Takové mléčné, zářivé, a v něm jsem viděl svého tátu, který byl v té době již nějaký čas mrtev," vzpomíná. "Byl v tom světle a byl celý bílý. Natahoval ke mně ruku a já měl strašný strach. Pamatuji se, že jsem mu ruku nechtěl dát, protože jsem si uvědomoval, že nechci zemřít. Byl jsem v té době mladý a chtěl jsem zůstat."
Sašu vrátil do života přivolaný zubař, protože nikoho jiného zřejmě vyděšení vojáci nesehnali.
"Najednou jsem dostal jakoby ránu a byla zase tma. Slyšel jsem svoje srdce v mojí hlavě. Před tím jsem si uvědomoval, že mi nebouchá. Já věděl, že se zastavilo, to je zvláštní pocit," líčí muž.
"Je to obrovské, nepopsatelné ticho ve vlastním těle, kterým nelze pohnout. Jestli je něco po smrti? No já myslím, že ano. Vždyť přestože moje tělo tehdy umřelo, já žil… " dodává.

Karma. Věříte v ni?

23. března 2011 v 9:36 | ŽENA-IN.cz
Je to jakási databanka kde jsou uschovány a pečlivě archivovány všechny skutky té které bytosti. Karmu nelze změnit, jen odžít. Staví na zákonu akce a reakce...
Všechno, co nás potkává, co se děje v současnosti, má svůj prapůvod v minulosti.

Tak funguje vesmír a my jsme jeho součástí. Díky nějaké pradávné akci, jako reakce na ni, tady vůbec jsme. Bylo by tedy nesmyslem si myslet, že tomu v případě našich akcí bude jinak.

Naše skutky, respektive aktivity naší podstaty, nás dostihnou bez ohledu na čas, který je v případě karmy a z pohledu Universa jen hodně relativním pojmem.

Je to podobné, nebo možná efektem stejné, jako když kopneme balon proti zdi. Jednoduše se odrazí a je na cestě zpátky.
Efekt, reakce na náš čin, respektive na čin naší bytostné podstaty (duše), přijde. Dříve či později se zpětná vazba dostaví. Buďto jsme udělali něco dobrého, a to se nám vrátí, a nebo to nebylo právě milé a my se budeme muset podívat do tváře výsledku našich vlastních činů. Tedy, potažmo prakticky do své vlastní. A je jedno, kdy k onomu kopu došlo. Jednou jsme kopli do balonu s určitým cílem... a on... zase přiletí.

Vytvořili jsme si karmický dluh. A jednou bude potřeba ho splatit. Protože dluhy se platit musí.
A že se to stalo třeba před sto lety? Bohužel...

FAKT, ŽE SI TO NEPAMATUJI, JEŠTĚ NEZNAMENÁ, ŽE JSEM TO NEUDĚLAL

Je to spravedlivé, i když to tak nevypadá…

Co se karmických dluhů týče, je to složité a je to také trochu o životní filozofii. Ne každý je nastaven věřit, že jeho bytostná podstata, tedy duše, ač to slovo nemám ráda, prochází mnoha vtěleními. Že jedna podstata žije mnoho životů, přičemž v každém má nějaký úkol. Má se něčemu naučit, má se kamsi vyvíjet.
Nikomu tuhle filozofii nevnucuji. Víra by měla být předně o svobodě. Kdo nechce věřit, nemusí….

Karmu má každý…

S tím, že každý z nás si něco z minula přinesl, co je potřeba přijmout a odžít, už asi nic neuděláme. Nejsme vybaveni takovou pamětí, abychom si všechno pamatovali, a nikdo z nás není čistý jako slovo Boží. Každý z nás si právě teď cosi odžívá a dozajista i bude.

Dobrou cestou ale je nenasekat si dluhy další, a to jde.

Základním modelem je přemýšlet dopředu s vědomím, že cokoli udělám dnes, to dostane v budoucnu nějakou tvář, do které budu muset nahlédnout. Uvidím v ní vše, co svým jednáním způsobím. Čili to nebude jen holá podoba původního, ale celý balík všeho, co jsem tím rozpohybovala.

Logicky nelze úplně přesně vědět, jaký efekt vyvolám, ale odhadnout to jde.
Vždy, než se k něčemu rozhodnu, bych si měla uvědomit, že za mé jednání a všechno, co způsobí, jsem plně odpovědná!

  • Pakliže ublížím, bude mi ublíženo.
  • Pomohu-li, totéž se ke mně dostane zpět. (Za předpokladu, že předtím jsem nechodila a neškodila, což také nikam nezmizelo.)
  • Tak, jak smýšlím o druhých, budou oni smýšlet o mně. V závěsu jde chování k nim.
  • Moje motivace k jednání bude i motivací druhých ve vztahu ke mně. (…a potom se dobrem tím na člověka proměním - nefungovalo to, až do chvíle změny motivace.)
  • Jdu-li po povrchu, nemohu očekávat hloubku.

Nejlepší je okamžitý efekt

Největší dar je právě okamžitá zpětná vazba a možnost některé souvislosti včas vyhodnotit a poučit se.
Být natolik "in" ve svém životě, že pro mě není problém si uvědomit, PROČ SE MI DĚJE PRÁVĚ TOHLE, poučit se, přijmout a chybu neopakovat. Takzvaně čistit konto a plnit onu databanku jen tím, co chci v budoucnu beze strachu přijmout zpět.

To je ideální model.

Pakliže si na tomto podkladě ohlídáme své myšlení, a tím pádem i jednání, logicky si do života naprojektujeme úplně jiné události než naopak.
Osobně si myslím, že to není vůbec špatná filozofie. Protože model "jeden život a dost" může vést do jisté míry k lhostejnosti k tomu, co za sebou nechám.
Nevede k odpovědnosti za věci budoucí, a tomu, kdo nepřijme vlastní bytost jakou součást celku, může být prakticky jedno, co komu udělá, jaký dopad bude mít jeho konání či motivace.

Ničím se nevraždíme tak efektivně jako lhostejností. A být navíc lhostejný k vlastní budoucnosti je akt výsostně hloupý.

Jak to vysvětlíš?

12. března 2011 v 23:04 | jask*

Pronásleduje vás voda?

10. března 2011 v 19:20 | ŽENA-IN.cz
Čtyři živly, které nás obklopují, co je svět světem, jsou nejen součástí našeho každodenního života vně, ale jsou přímo nedílnou součástí nás samých i uvnitř duše. Pracujeme s nimi i je žijeme. A ony jsou také první, co na nás umí zavolat: "Máš problém, řeš ho!" Stačí si všímat. Jsou to: Oheň, Voda, Země a Vzduch.


Už naši předkové přiřadili a jistě právem každý z přírodních živlů nějaké oblasti lidského života. Aby taky ne, vždyť i my jsme přírodou. (Leckdy bohužel).
  • Oheň zastupuje naši energii, náboj
  • Voda naše city, emoce
  • Vzduch naše myšlení, rácio, intelekt
  • Země oblast hmotnou
Pokud se budeme řídit ponaučením shora, jestliže budeme chodit po světě a naslouchat, vnímat, cítit, prožívat a mít oči otevřené, můžeme si sami lépe uvědomit spoustu věcí a také je potažmo i řešit. Protože první, co se pokazí, nebo na sebe upozorní, bude ten živel, který nemáme v rovnováze. Respektive oblast, kterou zastupuje.

Pronásleduje vás voda? Řešte si vztahy!

  • Už dvakrát jste vytopili sousedy a neustále něco rozléváte? Teče vám najednou do domu? Vytápí vás někdo, prostě máte potíže s vodou? - Řešte si vztahy. Něco v oblasti citů vám přetéká a voda, která také nějak nejde ukočírovat, se chová úplně stejně. Upozorňuje vás na to. Teče ze všech stran tak jako vaše city.
  • (Když jsem seznala, že můj vztah je to, co bych měla řešit, když jsem byla smutná z toho, že citová oblast, kterou jsem právě žila, je doopravdy špatně, byla jsem neustále samá domácí povodeň a ve finále mi prasklo 500litrové akvárium)
  • Už třikrát za týden jste při pokusu rozsvítit jakékoli světlo odstřelili žárovku? Zkratovali jste fén jen tím, že jste ho drželi zapnutý v ruce (a nemáchali ho vedle sebe ve vaně)? Zlobí vás elektrospotřebiče? - Jste narvaní energií, naštvaní a neventilujete to. Nosíte v sobě vztek, který se přetransformuje na napětí, kterým zásobujete okolí a všechno, na co sáhnete. To se nedivte, že žárovka nevydrží. Pošlete jí víc energie, než na jakou je připravená.
  • (Tohle se mi stává běžně a nejsem sama. Jakmile jsem naštvaná, nedokážu rozsvítit tak, abych záhy neklusala pro jinou žárovku)
  • Neustále vám něco padá na zem, zakopáváte, nebo vám už poněkolikáté spadl květináč s hlínou, která se vysypala? Rozpadla se vám z ničeho kamenná zídka a podobně? Bacha na peníze a všechno hmotné, včetně majetku. Možná děláte něco špatně!
  • (I tohle znám důvěrně nejen já. Stačí to pojmenovat.)
  • I Vzduch, a tedy otázky našich myšlenek či přetěžování intelektuální oblasti na sebe umí upozornit. Čím? Předně větrem jako takovým, ovšem to by znamenalo, že pokaždé, když nám vítr zafouká do tváře, je něco špatně. Tak to není. Teprve ve chvíli, když nám vítr začne škodit, měli bychom se zamyslet. A to hlavně nad tím, nad čím přemýšlíme a jak.
A víte, jak nám umí Universum povědět, že právě tuhle myšlenku bychom naopak měli udržet a rozvinout? Tehdy najdete někde při sobě pírko. Případně před vás nebo na vás spadne. (Logicky sem nepatří situace, když máte děravý polštář a ráno peří plnou hlavu. Tam je chyba ve švu. :-))

Vlastně na tom není ani nic mystického, jen prostě všechno souvisí se vším.

Záhada zvaná yetti

1. března 2011 v 19:59 | jask*
Yetti je domovem v Himálaji. Existence yettiho nebyla potvrzena, ale nebyla ani definitivně vyvrácena. Stejně jako možnost, že existují další podobní tvorové. Big foot v horách USA, sasquatch v Kanadě, alma v Mongolsku či australský yowie.



První zprávy o existenci podivné obrovské bytosti, která se toulá v himálajské oblasti, se objevily koncem devatenáctého století. Od té doby informace o yettim čas od času vzrušují veřejnost a podněcují zájem kryptozoologů. Yetti znamená v jazyce Šerpů chlupatý člověk. Pověsti o něm kolují v Himálaji mezi míst­ním obyvatelstvem podstatně déle, už celá staletí a podstatně ovlivnily i zásadní nazírání na tohoto tvora.

V roce 1899 major britské armády Waddell objevil v severovýchodním Himálaji v nadmořské výšce 5100 metrů velké neidentifikovatelné stopy, které připomínaly lidské. Domorodý nosič mu sdělil, že jde o stopy sněžného muže, kterého místní obyvatelé nazývají metoh-kangmi. Během dalších padesáti let viděli horolezci stopy sněžného muže ještě několikrát.


Setkání s yettim

Yettiho skalp uchovávali mniši v tibetském klášteru více než 100 let. V roce 1961 byl převezen do USA. Roku 1925 spatřil Řek Tombazi v horách Sikkimu nejen stopy, ale zahlédl údajně i samotného yettiho. Popsal ho jako obrovského tvora, který kráčel zcela vzpřímeně a cestou otrhával keře. Když si všiml, že ho Tombazi pozoruje, okamžitě zmizel. Ve třicátých a čtyřicátých letech nastal poměrný klid částečně způsobný druhou světovou válkou. Zato padesátá léta přinesla doslova hon na yettiho.

Zatím nejvýznamnějším dokladem o existenci yettiho je fotografie z roku 1951, kterou pořídil horolezec Eric Shipton. Jde o stopu nohy v čerstvém sněhu dlouhou 33 a širokou 20 centimetrů. Noha má pouze tři prsty a úchopový palec. Aby bylo možné porovnat velikost stopy, vyfotografoval ji Shipton vedle horolezeckého cepínu.

Fotografie yettiho stopy ve sněhu z roku 1951. Stopa je dlouhá 33 a široká 20 centimetrů. Noha má pouze tři prsty a úchopový palec.Slavný italský horolezec Reinhold Messner, který jako první v historii zdolal všechny osmitisícovky světa, tvrdil, že viděl nejen yettiho stopu, ale i samotného yettiho, a to dvakrát. Poprvé ve východním Tibetu v roce 1986, podruhé o rok později v Himálaji. V roce 2000 vydal o yettim knížku nazvanou Mé pátrání po yettim. Došel v ní k překvapivému závěru, že yetti je ve skutečnosti medvěd druhu Ursus arctos.

Myšlenka, že yetti je ve skutečnosti medvěd, se objevovala už od třicátých let minulého století. Doktor Ernest Schäfer, který se zabýval výzkumem Tibetu, byl rovněž přesvědčen, že jde o jeden ze tří druhů tibetských medvědů.

Diskuze pokračovaly. V říjnu 2003 byla v permafrostu v pohoří Altaj objevena zachovaná obrovská končetina pokrytá srstí. Testy ukázaly, že je několik tisíc let stará a že v řadě charakteristik připomíná lidskou končetinu.

Podle některých kryptozoologů není vyloučeno, že yetti v minulosti a možná až donedávna skutečně existoval, mohl však být vyhuben dřív, než jsme ho stačili poznat. V tom případě tato záhadná bytost zůstane navždy zahalena závojem tajemství.

Nejsložitější, ale nejjednodušší mustr pro vznik všeho. Je to fraktál?

28. února 2011 v 12:41 | jask*
Mraky, řeky, krevní řečiště v nás, kapradí, sněhové vločky, pohledem ze satelitu pak tvary zálivů, fjordů, ve vesmíru pak mléčná dráha... nekonečně složité, soběpodobné, všudypřítomné. Jsou fraktály odpovědí na záhadné "jak nahoře, tak dole" ze smaragdové desky?

Co vás napadne, když se při zvětšení díváte na sněhovou vločku? Krásné, pravidlené, nesmírně složité... a přitom to tak není. Je to jednoduché, tak jednoduché, až je to zarážející.
Na první pohled velmi složitý tvar je generován opakovaným použitím jednoduchých pravidel.

Jedna velká základní myšlenka?

Jsou prostě sobě podobné - Při bližším pohledu zjistíme, že pokud daný útvar pozorujeme v jakémkoliv měřítku či rozlišení, pozorujeme stále opakující se určitý charakteristický tvar.

Fraktál - útvar, při jehož zvětšení dostaneme překvapivě opět stejný obraz, bez ohledu na měřítko.
Vypadá to, jako by pro tyto tvary, které najdete naprosto všude, včetně vlastního těla, utvářela jedna myšlenka. Jedna geometrická linie, jeden řád, jeden základní princip.
Současná věda se zabývá fraktály hlavně na úrovni geometrie a matematiky. To je samozřejmě postup správný a slaví úspěch. Máme kód.

Co ale nemáme, je původ.

Tedy, z které "hlavy" vzešel klíč k vytváření a základu pomalu všech tvarů?

Ať už budete pozorovat kapradí, hlávku květáku, vlastní cévní systém (to půjde těžko:-)), hory, řeky, průřez kamenem či vesmír, najdete ho.
Stejný výchozí klíč - tvar, jenž ve své nekonečnosti vytváří sebe sama. Složité? Ne, jednoduché. Tak jednoduché, až z toho mrazí.

 
 

Reklama