Přináším vám to nej.. z netu a mailíků :o)

Historie

Zkáza Pompejí

2. září 2017 v 18:27 | jask*
Píše se rok 79. Je přesně 24. sprna a pro tehdejší Římskou říši je to smutný den. V italské Kampánii dojde ke katastrofě tak hrozivé, že se o ní bude mluvit ještě za tisíc nebo i dva tisíce let. Vesuv, mocný vulkán, o jehož moci se obyvatelé Pompejí sami přesvědčili, se probudil.


Historie mluví jasně. 24 hodin nebo-li jeden jediný den stačil na kompletní zničení několika měst, včetně toho nejslavnějšího, Pompejí, které údajně mělo deset tisíc obyvatel. Ti skončili pod rozžhavenými balvany nebo se otrávili jedovatými výpary.

Jaký byl průběh celé události skvěle ilustruje následující video jedné australské produkce. Video bylo prezentováno v Melbourne na tamější exhibici, kde jej viděly desítky tisíc lidí. Původně bylo přitom vytvořeno pro formát 3D, aby tak lidé - dle slov samotných autorů - dostali šanci na vlastní kůži zažít drama a teror obyvatel Pompejí.

Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jenom to, co vědí......

19. října 2016 v 16:17 | jask*

Dar času

27. března 2016 v 17:50 | jask*

Hrad Sión - legenda a skutečnost aneb český Little Big Horn

16. ledna 2015 v 16:27 | jask*
Hrad, či spíše hrádek Sion, pojmenovaný podle biblické hory, leží nedaleko Kutné Hory a ve známost vešel především díky výkladům dějepisců ve škole či filmovým zpracováním Jiráskova románu. Sion je zde líčen jako sídlo posledního husitského bojovníka a zarputilého odpůrce císaře Zikmunda Jana Roháče z Dubé. Ten se zde dlouhé čtyři měsíce bránil několikanásobné přesile, aby v závěrečné kruté řeži byl se svými spolubojovníky zajat a posléze v Praze popraven. Pokusme se však zjistit, jak to bylo doopravdy.

Hrad Sion

Sion byl založen pravděpodobně v letech 1426 -27 jako rezidence husitského hejtmana Jana Roháče z Dubé. Jednalo se o relativně malý hrad o půdorysu trojúhelníku, s délkou odvěsen nepřesahujících 40 metrů. Před hradem se nacházelo malé předhradí opevněné zemními valy. Samotný hrad se pak nacházel za mohutným příkopem.

Již skutečnost, že hrad neměl vlastní zdroj vody, ani žádnou věž umožňující aktivnější obranu, svědčí o tom, že hrad nebyl schopen odolávat útoku většího vojska ani několik dnů, natož mnoho měsíců.

Při čtení dobových pramenů je nutno si uvědomit, že byly vždy, někdy více a někdy méně, ideově zabarvené a upravené dle potřeby. Dvojnásobně to pak platí v tomto případě, kdy autoři nebyli očitými svědky dobývání a zprávy se k nimdostaly až druhé či třetí ruky, tedy i nechtěně upravené či zveličené.

V čele obléhatelského vojska stál synovec Jana Roháče Hynek Ptáček. Navíc Hynek nebyl císaři, stejně jako většina české šlechty, příliš nakloněn, takže proč by zbytečně proléval vlastní krev?! Utábořil se se svým vojskem mnohonásobně převyšujícím počet obránců před hradem a vyčkával.

Kdo ví, jak dlouho by Ptáček hrad obléhal, kdyby mu císař neposlal z Prahy na pomoc uherské vojsko. Ptáček si rychle spočítal, že hrad bude tak jako tak dobyt a jak by potom císaři vysvětlil dosavadní neúspěch? Rozhodl se tedy pro rychlou akci, která překvapila i Roháče - vždyť na stráži bylo jen pár vojáků a samotný Roháč zrovna obědval.

Útok se však obešel bez obšírně popisovaných složitých podkopových prací, neboť ani ty nebyly archeologickým průzkumem objeveny. Hynek maje k dispozici uherské vojsko, tak nemusel obětovat jen své lidi a mohl bez obav dobýt hrad jedinou ztečí. Přestože byl boj popsán jako velmi lítý, o skutečný frontální útok, jehož cílem by bylo hrad zlikvidovat, nešlo. Svědčí o tom skutečnost, že Ptáček čekal až do večera a až po té se hradu zmocnil a nechal jej vypálit.

Ptáčkův způsob obléhání i zkreslené informace o tuhé obraně posílané Zikmundovi tak učinily z Roháče hrdinu.

A závěrem je asi možné srovnat pád Sionu a Roháčovu smrt s Custerovou porážkou u Little Big Hornu - oba muži se stali téměř národními hrdiny a legendami díky akcím, ve kterých vlastně prohráli, všichni věrní byli popraveni či padli a zároveň v obou případech archeologický výzkum potvrdil, že vše bylo poněkud jinak, než je obecně známo.

Přesto má Jan Roháč daleko větší právo být nazýván hrdinou, neboť zahynul z důvodů politických a nikoli kvůli vlastní hlouposti.

Alej mrtvých

14. ledna 2015 v 16:06 | jask*
Alej mrtvých je místo posledního odpočinku tisíců vojáků obou znepřátelených stran Prusko-Rakouské války. Část lesa Svíb v královéhradeckém kraji, podél Aleje mrtvých je v podstatě jedním velkým hromadným hrobem.


Podél Aleje jsou vystavěny monumentální pomníky, v jejich okolí se nachází desítky typových pyramid a křížů na hromadných hrobech. Největším pomníkem je pomník rakouského polního pluku č. 51, který se nalézá cca v polovině Aleje mrtvých.


Magické Česko

26. srpna 2014 v 14:28 | jask*
Vydejme se na putování po místech, která jsou opředena tajemnými legendami a dodnes žijí vlastním životem. Jejich zvláštní atmosféru ucítíte doslova všemi smysly.

Panenský Týnec

překvapí svým nikdy nedostavěným gotickým chrámem. Tohle místo v sobě údajně ukrývá léčivou energii a možná jsou tu i ostatky svaté Anežky České. Vydejme se teď meditovat mezi jeho zdi...


O Panenském Týnci se mluví už na počátku 12. století. Jeho jméno pochází od slova Týn, což bylo místo ohrazené a Panenský je odvozeno od panen klarisek františkánského řádu. Na založení kláštera přímo v Panenském Týnci má zásluhu mocný rod Žerotínů. Postavil ho Habart ze Žerotína jako poděkování, za uzdravení své manželky.

Panenský Týnec ležel už před staletími na důležité cestě Via regia. Tato královská cesta vedla z Prahy do Lipska. Původ města však sahá až do prehistorických časů.

Zvláštní pocit na vás dýchne v nedostavěném gotickém klášterním chrámu. Svojí uměleckou hodnotou se řadí k nejdokonalejším českým památkám a také se zde podle psychotroniků nachází silné energetické místo s léčivými účinky. Pozitivní zóna svým tvarem připomíná kříž. Duše rytíře Plichty z Žerotína a údajně dokáže odradit kohokoliv, kdo by chtěl na místě chrámu postavit cokoliv jiného.

Lom Amerika

se nachází se u obce Mořina v Českém krasu, poblíž hradu Karlštejn. Amerika je název pro soustavu jámových vápencových lomů, které jsou propojené podzemními štolami.



Mírumilovnou scenérii s modrou hladinou ale čeří hrůzné legendy. Ta nejznámější vypráví o přízraku v uniformě SS.
Tento muž, Hans Hagen, byl údajně příslušníkem německé armády v období 2. světové války. Když se v té době snažil uprchnout Rudé armádě, měl se schovávat ve zmiňovaných lomech, kde z hladu kradl horníkům jídlo. Horníkům brzy došla trpělivost, a tak Hagena začali nahánět po štolách. Ten po nich měl hodit ruční granát , což ale způsobilo zasypání lomu.

Když Hagen věděl, že je v lomech navždy uvězněn, údajně se zastřelil. Kulka však prý škrtla o zvon, kterým si horníci dávají znamení. Ten se v jedné ze starých štol dodnes nachází! Říká se, že každému, kdo na tento zvon 3x po sobě zazvoní, se na Americe stane neštěstí nebo si pro něj Hagen do roka a do dne přijde.

Modlivý důl

je asi 1 km dlouhé romantické skalnaté údolí, hluboce zaříznuté do pískovcových skal v severovýchodním okraji Svojkova.

Obrázek

Skalnatá rokle se původně nazývala Smolný důl , protože zdejší uhlíři měli vedle milířů i smolné pece, v nichž vařili kolomaz.

Teprve později zde vzniklo poutní místo, o jehož původu se vyprávěly různé pověsti. Podle jedné z nich tu dobrovolně zemřeli rytíř Jaroslav ze Svojkova s dcerou sládka z Velenic, kteří se velmi milovali, ale rytířovi rodiče jim jejich lásku nepřáli. Jiná pověst vypráví, že tu jeden selský chlapec zabil svého soka v lásce.

První obrázek, znázorňující loučení Panny Marie s Ježíšem, tu prý na strom pověsil roku 1704 jistý dělník Melzer, pracující jako pomocník ve svojkovském pivovaru, aby zaplašil prokletí ponurého místa. Vrchnost pak nechala hustý les trochu prosvětlit a u obrázku se začali zastavovat pocestní. Časem se rozšířily zprávy o zázračně vyslyšených modlitbách.

Koncem 18. století hraběnka Alžběta Kinská nechala vytesat kapli do skalní stěny a teprve koncem 19. století, byla kaple zasvěcena Panně Marii Lourdské, a její vnitřek byl roku 1903 upraven na lourdskou jeskyni. I potom sem směřovala procesí z širokého okolí a modlit se sem chodil i bývalý císař Ferdinand V. při svých projížďkách ze zámku v nedalekých Zákupech.

Po 2. světové válce bylo poutní místo z větší části zničeno, takže dodnes zůstala zachována jen skalní kaple a prázdný výklenek oratoře.

Svatá Hora

se tyčí nad Příbramí a podle pověsti vznikla při soutěžení Panny Marie s ďáblem, kdo vystaví vyšší kopec... Ďábel prohrál a vrchol své hory zadupal vzteky do země.


Na mariánském vršku vznikla brzy kaplička, kam lidé chodili žádat o zázrak a úspěšně. Vyslyšení proseb poutníků u svatohorské Panny Marie bylo známo již dříve, včetně uzdravení, ale Procházkovo prohlédnutí po tolika letech slepoty bylo pokládáno za skutečně zázračné.

V kronikách se našlo přes 4 300 zápisů o zázračných uzdravení. Na místě skromné kapličky tak vyrostla monumentální bazilika. Chloubou baziliky je soška Panny Marie Svatohorské, kterou podle legendy vyřezal z hruškového dřeva sám arcibiskup Arnošt z Pardubic. Madona se zázračnou mocí umí předvídat i nebezpečí.

Hrad Houska

byl prý bránou do pekel. Tajemný, magický, prokletý či pekelný. Všechny tyto přívlastky má hrad jménem Houska, který byl zpřístupněn široké veřejnosti teprve roku 1999. Přestože nepatří mezi největší či nejkrásnější hrady, nepyšní se obrovským parkem nebo nejstarší kaplí, stal se oblíbeným cílem mnoha výletníků a dobrodruhů.


Má v sobě něco, co jiné hrady nemají. Při prohlídce máte pocit, že ukrývá něco tajemného, ať už je to brána do pekla či stroj času, který zde prý kdysi nalezl Mácha.

Další zvláštností je skála, která prostupuje celým hradem. Její části můžete spatřit jak venku na nádvoří, tak i uvnitř, například v loveckém sálu.

Podle historků stojí na nelogickém místě - nechrání žádnou stezku ani území a neměl ani zdroj pitné vody. Navíc je zvláštně opevněn, jakoby směrem dovnitř. Podle legendy byla totiž ve skále, na které stojí, brána do pekel, kterou do našeho světa přicházely zlé síly. Na místě průrvy byla proto vystavena kaple a pro všechny případy zasvěcena archandělu Michaelovi, který je velitelem nebeské jízdy.

Kamenný pastýř

U vesnice Klobouky stojí na poli tři a půl metru vysoký pěti tunový červenohnědý pískovec, jehož stáří jako u jednoho z mála u nás, sahá do pravěku. Jedná se o největší český menhir, němý svědek dávné minulosti o níž se jen dohadujeme.

KLIK


A stejně tak pověsti o něm. Kdysi byl údajně obklopen šesti až dvanácti menšími kameny, a tak dostal název Kamenný pastýř se stádem.

Jiná legenda zase praví, že se jedná o skutečného pastýře, kterému se jeho ovečky zatoulaly a on tak dlouho zoufalé stál, až zkameněl.

A nejznámější povídačka má dokonce teprve dojít svého naplnění… Lidé v Kloboukách věří, že Kamenný pastýř při každém zvonění v kostelíku postupuje o jeden krok o velikosti zrnka písku vpřed. Až prý příjde ke kostelíku, nastane konec světa.

Ale neděste se! I tuhle předpověď lze vyvrátit další z pověstí - pokaždé, když zvoní na protější straně v Kokovicích, musí se kámen vrátit zpět.

Zlatá ulička

Legend spojených s Prahou je opravdu nespočet, každá doba přišla se svou legendou, se svou historkou a dohromady tvoří krásu záhadné Prahy.


Mystická Zlatá ulička. K tomuto místu se váže legenda o prahu do jiných světů. Na konci této uličky se prý objevuje dům U poslední lucerny, ve kterém má být skryt práh mezi viditelným a neviditelným světem. Sféru neviditelného města měl vytvořit esoterní řád Asijských bratří (Sad-Bhaiů) a neviditelným městem má být podoba města v tehdejší době, takže Praha, kdy byla ještě středověkým městem.

Další legenda která se váže ke Zlaté uličce a Starému Purkrabství, vypráví o škodolibých skřítcích, kteří strašili Karla IV. jak uvádí ve svém životopise Vita Caroli. Když prý ulehl ke spánku po večeru stráveném s Buškem z Velhartic, uslyšel kroky a chichotání. Rozsvítil a viděl, jak neviditelná ruka hodila číší přes celou komnatu a jak se číše roztříštila, prý šlo o bůžky místa.

Titanic - skvěle animovaný dokument

17. srpna 2014 v 13:48 | jask*
Kdo by neznal Titanic, bylo o něm hodně napsáno i nafilmováno, ale takhle záživně a krátce se o jeho začátku i konci dovíte zde.

Dějiny světa

6. srpna 2014 v 13:53 | jask*
Sedmnáctiletý Joe Bush dostal za domácí úkol udělat video prezentaci. Zvolil si dějiny a směstnal je do dvou minut. Obrázky jsou z internetu, hudbební doprovod skladba Mind Heist od Zack Hemsey z filmu Interception a výsledek úchvatný.



Otevřte 13. komnatu

11. listopadu 2013 v 15:41 | jask*
Poutníci, turisté, návštěvníci, cestovatelé, děti, dámy a pánové! Již druhým rokem můžete letos návštívit 10 hradů a zámků v ČR, které se spojily a nabízejí Vám prohlídky s tajemnými kostýmovanými postavami.


více najdete ZDE

Rok 2012 ve tříminutovém sestřihu

3. ledna 2013 v 16:15 | jask*

Stejně jako každý rok i letos vydal Google video, kde je vše podstatné, co se za 527 040 minut loňského roku událo.


Zeitgeist – Rok 2012 ve tříminutovém sestřihu

Rok 2012 za pár dní vyplácá svůj dávkovač na 366 dní a nám nezbývá než sumírovat, čehož si tradičně všiml Google a vytvořil video Zeitgeist 2012, kde vše podstatné z letošního roku je obsaženo. Několikrát se můžete podívat na Felixe a jeho speciální skok, prostor je věnován nejtweetovanějšímu tematu loňska - letní olympiádě v Londýně. Takže pokud chcete udělat takový malý flashback roku 2012, máte jedinečnou příležitost.

To byly šlágry... :o)

23. května 2011 v 8:26 | jask*
Koncem 60. let už měl Karel Gott za sebou i desítky koncertův Las Vegas, slavný byl také v tehdejším západním Německu. Nosil kotlety a dlouhé vlasy à la Beatles.


60. léta

  • Jaké se nosily účesy
  • Holky natupírové drdoly. Kluci delší vlasy na patku a kotlety či souměrný střih »na kastrol«.
  • Jaké »frčelo« oblečení:
    Holky minisukně, kozačky, trička bez podprsenek, silonové punčocháče. Kluci květované košile, dlouhé pláště, úzké kalhoty.
  • Co se pilo na diskotékách:
    Pivo, vodka, citronáda.
  • Jaká hudba »letěla«:
    Karel Gott, Marta Kubišová, Waldemar Matuška, Elvis Presley, Beatles, Olympic.
  • Co se sbíralo:
    Známky, nálepky od sirek, gramofonové desky.
  • Co bylo »in«:
    Kotoučový magnetofon, kolo Favorit, stavebnice Malý chemik, žvýkačky.




  • Módní doplňky:
    Kytka v klopě, pampeliškový věnec.
  • Jaká auta se líbila:
    Oktávka (Škoda), Brouk (VW), Volha.
  • Idoly mladých:
    Olga Schoberová, Karel Gott, hokejisté, Brigitte Bardot, Twiggy, Beatles, Pelé.
  • Jak kluci říkali holkám:
    Frajerky, krasotinky, slečinky.
  • Kolik co stálo (rok 1965):
    Chléb (1 kg) 2,60 Kčs, mléko (1 l): 1,90 Kčs, flaška piva 10°: 1,50 Kčs, lístek do kina: 4 Kčs, benzin Normal: 1,80 Kčs.
  • Průměrná mzda:
    1490 Kčs (rok 1965).

70. léta




  • Jaké se nosily účesy:
    Holky dlouhé vlasy přes uši a na krku krátké (styl »kočka«) nebo kudrnaté »afro«. Kluci dlouhé nemyté vlasy (styl »mánička«).
  • Jaké »frčelo« oblečení:
    Úzké džíny »do roury«, vojenské kecky, džínové bundy ozdobené cvočky. Holky rozepnuté halenky, barevné síťové punčocháče, boty na tlustých podpatcích.
  • Co se pilo na diskotékách:
    »Zelená«, becherovka, pivo, kofola.
  • Jaká hudba »letěla«:
    Boney M, ABBA, Smokie, Queen, Suzi Quatro, Drupi, Ricchi e Poveri.
  • Co se sbíralo:
    Plakáty herců a zpěváků, známky, obaly od žvýkaček.
  • Co bylo »in«:
    Kazetový magnetofon, kinder vajíčka.
  • Módní doplňky:
    Spínací špendlíky (sichrhajsky).
  • Jaká auta se líbila:
    Trabant, Wartburg, Citroën (kačenka).
  • Idoly mladých:
    Libuška Šafránková, Jan Kodeš, Rachel Welch, Alain Delon.
  • Jak kluci říkali holkám:
    Kočky.
  • Kolik co stálo (rok 1975):
    Chléb (1 kg) 2,60 koruny, mléko (1 l): 1,90 koruny, flaška piva 10°: 1,50 koruny, lístek do kina: 4 koruny, benzin Normal: 4 koruny.
  • Průměrná mzda:
    2317 korun (rok 1975).

80. léta




  • Jaké se nosily účesy:
    Letěl styl »disko« a punk. Holky nosily vyfoukanou trvalou, culíky a čelenky. Kluci vyčesané a natužené vlasy do výšky
  • Jaké »frčelo« oblečení:
    Vojenský vatovaný kabát, sako s vycpávkami, kanady, kožené bundy, barevné svetry z NDR, úzké minisukně, tenisky, kalhoty volné, baseballové čepice.
  • Co se pilo na diskotékách:
    Kofola s rumem, ginfizz, cinzano, víno (čučo), »zelená«, myslivec, rum, pivo.
  • Jaká hudba »letěla«:
    Kiss, Depeche Mode, Michal David, Madonna, Michael Jackson, Kotvald-Hložek, Sandra, italské šlágry.
  • Co se sbíralo:
    Mončičáky, céčka, plechovky od nápojů, videa, hudební věže.
  • Co bylo »in«:
    Kazetový magnetofon s rádiem, Rubikova kostka, skateboard, kolečkové brusle, digitální hodinky, walkman.
  • Módní doplňky:
    Žiletka na řetízku, »placka« na bundě, potítka, vlněné pestré návleky.




  • Jaká auta se líbila:
    Fiat Uno, Renault Fuego.
  • Idoly mladých:
    Sagvan Tofi, Lukáš Vaculík, Iveta Bartošová, Petr Kotvald, Belmondo, princezna Diana, Michael Jackson, Sylvester Stallone, Depeche Mode.
  • Jak kluci říkali holkám:
    Buchty, bohyně, bembeřice.
  • Kolik co stálo (rok 1985):
    Chléb (1 kg) 3,60 koruny, mléko (1 l): 1,90 koruny, flaška piva 10°: 2,20 koruny, lístek do kina: 8 korun, litr benzinu: 6 korun.
  • Průměrná mzda:
    2920 korun (rok 1985).

90. léta

  • Jaké se nosily účesy:
    Mikáda (už na konci 80. let). Melíry. Dlouhé vlasy do gumičky. Kluci obarvená »vrabčí hnízda« nebo nagelované ježky s dlouhými vlasy vzadu (styl »Jágr«).
  • Jaké »frčelo« oblečení:
    Značkové sportovní - Puma, Adidas, Nike. Kalhoty »mrkváče«, kožené »křiváky«, trička s potisky hudebních skupin, na nohách »koně« nebo tenisky. Holky krátká trička pod prsa, šortky.
  • Co se pilo na diskotékách:
    Koktejly, ovocná vodka, fernet.
  • Jaká hudba »letěla«:
    East 17, Marky Mark, Bon Jovi, Elán.
  • Co se sbíralo:
    Plastové postavičky z akčních filmů, pohlednice, hudební CD, počítačové hry.
  • Co bylo »in«:
    Počítač, horké kolo, figurky Tamagoči, fén s difuzérem, PlayStation.
  • Módní doplňky:
    Zlaté řetízky, pověšené přes oblečení.
  • Jaká auta se líbila:
    Ford Sierra, VW Golf.
  • Idoly mladých:
    Tereza Pergnerová, Jaromír Jágr, Pamela Anderson, David Hasselhoff.
  • Jak kluci říkali holkám:
    Roštěnky, hérečky, carevny, kocouři, pichny.
  • Kolik co stálo (rok 1995):
    Chléb (1 kg) 10,20 Kč, mléko (1 l): 8,70 Kč, flaška piva 10°: 6 Kč, lístek do kina: 23 Kč, litr benzinu Special: 19,10 Kč.
  • Průměrná mzda:
    7004 korun (rok 1995).

Olomoucké památky

3. července 2009 v 19:46 | jask*

Terezská brána

Jako součást tereziánského barokního opevnění byla brána postavena v letech 1752-1753 ve formě triumfálního oblouku jako dílo projektanta olomoucké tereziánské pevnosti Pierre Bechade de Rochepine. Své jméno získala u příležitosti návštěvy Marie Terezie v Olomouci. Je postavena z cihelného zdiva, na průčelích s kameným obložením a bohatě zdobená z pískovce se symbolikou vojenské zbroje a trofejí. Je unikátní památkou tohoto druhu ve střední Evropě, má tři vstupní otvory - uprostřed brány je široký oblouk průjezdu, na stranách 2 nižší průchody pro pěší.
Terezská brána /vlevo/ za vlády Marie Terezie
Současná Terezská brána


Po zrušení olomoucké pevnosti v roce 1886 chtěli olomoučtí radní bránu zbourat, stejně jako učinili u ostatních městských bran. Od demolice ji zachránil Ing. Arch. Camillo Sitte z Vídně tím, že radním objasnil význam stavby a jedinečnost památky.
Brána zůstala na původním místě svého vzniku a to tak, jak byla navržena. Odbourány byly pouze hradby po obou stranách brány. Je jedinou zachovalou městskou bránou.
Brána s bohatou kamenickou výzdobou byla upravena v roce 1943 a je součástí komunikace pro pěší.
V současné době je Terezská brána konečně v rukách restaurátorů. Na stavbě z poloviny osmnáctého století teď pracují dělníci i restaurátoři, kteří mají do konce letošního října vrátit bráně důstojnou tvář. Vedle kameníků ke slovu přijdou především umělečtí kováři, kteří kompletně zrekonstruují kovové prvky této vzácné památky.




Olomouc pro turisty

23. června 2009 v 21:36 | jask*
Olomouc, dnešní stotisícové město ležící v srdci Hané, patří a odedávna patřilo k nejvýznamnějším moravským městům. Nedávné dosažení statutu krajského města bylo jen logickým vyústěním vývoje města jako kulturního, společenského a hospodářského centra, jehož dějiny se začaly psát před mnoha staletími….


bližší info najdete ZDE

Pro návštěvníky města Olomouce pro lepší orientaci.

Autor: Landis


Zobrazit místo O-Town na větší mapě

Moje rodná Olomouc

23. června 2009 v 1:29 | jask*

Olomoucká fortová pevnost

"Císařsko - královská hlavní hraniční pevnost"

Bastionová pevnost je pevnost založená na bastionové soustavě.
Fort je relativně samostatná pevnůstka jako doplnění hlavního opevnění. Např. řetězem fortů byla doplněna barokní pevnost Olomouc. Jedná se zpravidla o opevňovací objekt předsunutý před hlavním opevněním pevnosti. Jedná se zpravidla o opevňovací objekt předsunutý před hlavním opevněním pevnosti. Byl tvořen hlavním objektem (valem s kasematy nebo bez nich) podkovovitého půdorysu, příkopem a kolištěm. Stěny příkopu byly opatřeny cihelnými stěnami (armováním). Čelní stěna hlavního valu bývala opatřena krytou střeleckou chodbou se střílnami, vykrývajícími svými střeleckými úhly celý prostor příkopu. Zpětná stěna příkopu na straně koliště bývala rovněž opatřena krytou střeleckou chodbou se střílnami, umožňovala obráncům jednak úkryt při zteči protivníka na kolišti, jednak jeho napadení střelbou z týla.


Fort XVII
Poslední reduitový fort postavený v letech 1851 - 54, přístupný, v areálu jsou připraveny expozice k olomouckému opevnění.

Fort XX
Postaven v roce 1850, přestavěn do permanentní podoby roky 1854-57.

Fort XXII
Výstavba proběhla současně s fortem č. XX, dílčí úpravy provedeny při přípravě pevnosti k obraně v roce 1866.

Fort II
Postaven v letech 1854 - 1857, v roce 1866 doplněn v týlu zemními valy.

bastionová pevnost Olomouc


Zobrazit místo Olomoucká fortová pevnost na větší mapě

Fort I
Železniční fort postavený v letech 1861 - 1866.
Fort VII
Železniční fort postavený souběžně s fortem č. I.
Fort III
Postaven v roce 1850.
Fort VIII
Vystavěn v roce 1866.
Fort IIIa
Výstavba probíhala souběžně s fortem č. III.
Fort IX
Výstavba proběhla v roce 1850.
Fort IV
Objekt tvaru osmiuhelníka s vyseknutou šíjovou částí, ve které byl vjezd.
Fort XI
Postavený v letech 1851-54, velký fort s podkovitým reduitem v centru.
Fort V
Po zrušení pevnosti byl odprodán a veškeré zdivo bylo rozebráno.
Fort X
Objekt z roku 1866.
Fort Va
Přestavěn do permanentní podoby v letech 1857 - 1863.
Fort XIII
Za 2. světové války byla v objektu umístěna jednotka Hitlerjugend, která při osvobozování kladla odpor.
Fort VI
Postaven v roce 1866.

Fort XV
Jediný z objektů, který v roce 1866 vedl palbu proti postupujícím pruským vojskům.
Fort XIV
Fort XVIII
Postaven v roce 1850, po roce 1866 přebudován do polopermanentní podoby a spojen krytou cestou s fortem.
Fort XII
Fort XIX
Postaven v roce 1850.
Fort č. II Radíkov
Unikátní dělostřelecká pevnost
z 2. pol.19 století


Fort Tafelberg byl již během své aktivní služby využíván jako vězení.
Fort I

Fort Galgenberg stojí v areálu bývalého Vojenského opravárenského podniku v ulici Na Šibeníku.
Fort IIII
Fort Paulowitz
Fort III


Fort Radíkov II. je jedna z pevnůstek systému Císařsko královské olomoucké pevnosti z roku 1876. Přestože má rozlohu 6 hektarů je "neviditelná" ? .. je "zapuštěná do kopce." Svojí konstrukcí je unikátní v celé ČR a je kulturní památkou.
Prohlídku je možno uskutečnit v době : červen, září, říjen v SO a NE 11.00-17.00 hod.
červenec a srpen otevřeno denně od 11:00-17:00 hod. mimo PO, ÚT


Fort XVII Křelov patří do první čtveřice pevností (spolu s forty č. XI.,XIII., XV.), které vznikaly postupně od roku 1850 západně a jihozápadně od pevnosti Olomouc.
Dnes Vám fort XVII. může poskytnout přes 60 000 m2 a záleží jen na Vašem preferovaném způsobu využití. Tento soukromý, uzavřený historický areál Vám kromě udržované louky o velikosti 25000m2 nabízí i dostatečné a moderně budované zázemí pro větší skupiny.
Fort XIII druhý reduitový fort se nachází asi jeden kilometr vzdušnou čarou od fortu XI. Velmi zachovalý objekt přišel v průběhu desetiletí pouze o obě kočičí uši, všechny ostatní části fortu jsou ve velmi dobrém stavu. Během druhé světové války byla ve fortu umístěna jednotka Hitlerjugend, která při osvobozování kladla odpor, o čemž svědčí pozůstatky bojů na stěnách. 2. května 1945 bylo u objektu popraveno 17 českých vlastenců, kteří se pokusili v obci Kožušany o povstání. Až do roku 1998 byl objekt využíván Armádou ČR jako muniční skladiště. V blízké budoucnosti zde n má být vybudováno muzeum a typická vojenská hospoda.
 
 

Reklama