Přináším vám to nej.. z netu a mailíků :o)

Duben 2011

Pro úsměv :oD

29. dubna 2011 v 10:11 | jask* |  Zábava



Vzpomínka na školní léta..........

29. dubna 2011 v 9:00 | jask* |  Zábava

Poznámky v žákovský knižce - vyšlo kdysi v jednom denním tisku...


  • Znehodnotil nástěnný výtisk Mendělejevovy soustavy prvků vymyšleným prvkem Spermium.
  • O hodině přírodopisu strká ptáka do topení.
  • Celou hodinu si přerovnává pytlík. Takhle se nic nenaučí!
  • Nevhodně nosí do vyučování žvýkací a jiné gumy.
  • Při slohové práci "Nejhezčí zážitek z prázdnin" popsal soulož.
  • Byl přistižen ve školní jídelně, jak líbá spolužačku, máme podezření na lásku.
  • Plive kuličky z železné trubičky.
  • Močí do výše očí.
  • Při hodině dějepisu troubil stočeným sešitem státní hymnu!
  • Vyjádřil se o Meresjevovi, že měl amputované nohy až po prdel.
  • Nosí do školy příliš krátké sukně, takže vzbuzuje u spolužáků větší pozornost než já se svým výkladem, prosím o prodloužení.
  • Mlátí lavicí o strop.
  • Lezl do pětimetrové výšky na třímetrový strom.
  • Vyndala při hodině tělesné výchovy bez dovolení kozu a celá třída přes ní skákala.
  • Jezdí nosem po lavici, aby to pískalo.
  • Rozbila spolužákovi svačinu.
  • Maže tabuli příliš mokrou houbou.
  • Při mé hodině se snažil být hodný. Až moc.
  • Svým zpěvem úmyslně ruší hodinu hudební výchovy.
  • Pořád se hlásí.
  • Nechá se od spolužáků osahávat a nehlásí to učiteli.
  • V hodině tělesné výchovy si odešel zakouřit.
  • Při výletě do Terezína se nechal zavřít do plynové komory.
  • Honza zakřičel: "Ticho!", třída ho vyslyšela a on ze sebe vypustil toxické plyny, což bylo slyšet po celé třídě.
  • Při hodině hraje piškvorky a pak buď nadává, nebo se hlasitě raduje.
  • Olizuje temperové barvy a diví se, že pak zvrací.
  • Váš syn považuje za samozřejmé se při hodině matematiky procházet po lavicích.
  • Žák o hodině žvýká žvýkačku, já mu ale jen povolil sníst chléb.
  • Neměl žákovskou knížku a odmítl mi ji dát.
  • Vešel jsem do třídy a on se mi nepostavil.
  • Směje se mi za zády do očí.
  • Když jsem odstartoval přespolní běh, utekl domů.
  • Nesdělil své jméno s tím, že je tu inkognito.
  • Kdykoliv je vyvolán, kouká na mě jako na idiota a ptá se, jestli to myslím vážně.
  • Bez dovolení padá ze židle.
  • Vyvolán prohlásil, že nebude odpovídat bez advokáta.
  • Škola není holubník
  • Pravidelně chodí do školy nepravidelně.
  • Na hodinu fyziky přišel o 45 minut později.
  • Ten roste pro kriminál




Co vidíš, Mono Liso? Co říkáš, Leonardo da Vinci?!

29. dubna 2011 v 8:36 | ŽENA-IN.cz |  Víte, že...
Univerzální génius, malíř, sochař, vynálezce, vědec, spisovatel, matematik a dokonce i nadaný hudebník. Prakticky je možné říci, že na cokoli tento zvláštní a tajemnem obestřený velký muž sáhl, to se záhy stalo důležitým. To vše o něm víme. A víte, co je mnohem víc vzrušující? Co o něm ještě nevíme!

Leonardo da Vinci - Mona Lisa



Ve svých patnácti letech už stihl Leonardo na Verrochiově obraze "Křest Krista" namalovat Anděla tak brilantně, originálně a dokonale, že sám umělec pravil, že ho jeho učedník s náskokem předstihl.

Mnoho ze skic, plánů a vynálezů da Vinciho bylo možno zrealizovat až v 19. a 20. století.

To on by měl být podepsán pod lodním šroubem, rogalem, padákem, mechanickým tankem poháněným lidskou silou a bezpočtem dalších věcí, které namnoze doposud čekají na sestrojení, nebo je stále dost dobře nechápeme.

Za potápěčský skafandr děkujeme komu jinému než Leonardovi.
  • Kolik toho Leonardo ještě vytvořil či napsal a zanechal jako poselství budoucím generacím?
  • Co ještě se dozvíme o tomto skoro až záhadném, všestranně nadaném muži?

Co vidíš, Mono Liso?

V očích nejslavnějšího da Vinciho díla našli italští vědci drobounká čísla a písmena.




Počítal snad da Vinci s tím, že k jejich objevení se dostane lidstvo až s technologií 21. století?

A co nám tím vzkazuje?

Už tak záhadami a nejrůznějšími dohady opředená Mona Lisa se tak tímto stoletím a rokem 2010 stala ještě záhadnější!

V očních zorničkách 500 let staré tmavovlasé dámy jsou nade vší pochybnost písmena L a V a dále několik čísel.

V pravém oku jsou písmena LV, které by mohly být iniciály Leonarda da Vinciho. V levém oku jsou další symboly, které dosud nebyly neidentifikovány, ale s největší pravděpodobností se jedná o písmena CE nebo CB. Dále pak v oblouku mostu v pozadí se nachází číslo 72, ale také to může být písmeno L a číslice 2.

I kdybyste si ale v Louveru oči vykoukali, kdybyste je valili jako Hurvínek, nic byste neviděli. Dají se vidět jen díky moderním zvětšovacím technikám.

Byl to záměr da Vinciho? Dozajista ano.

A načasoval své poselství?

Bohužel vědci zatím netuší, co znaky dohromady znamenají, a rozhodně je to zaměstnává. Věřme, že jsme my tou generací, která má tento kód rozluštit.

Protože pokud ne, pak s důvěrou v genialitu Leonarda da Vinciho můžeme mít jistotu, že na nic nepřijdeme.


Kým je Mona Lisa?

Tak to prosím doposud netušíme.
  • Odborníci z univerzity v německém Heidelbergu se ale domnívají, že se jedná o manželku bohatého florentského obchodníka, Lisu del Giocondo.
  • Naproti tomu americká počítačová grafička Lillian Schwartzová zase trvá na tom, že Leonardo namaloval sám sebe jako ženu. Opírá se při tom o samé rysy tváře díla a umělce.
Pokud je celá Mona Lisa, když pomineme fakt, že vlastně přesně nevíme, kým je, pokud je tedy celý obraz jedním ze vzkazů da Vinciho, pak se asi můžeme těšit na hodně zajímavá odhalení.

Proč do očí?

Zapomeňme na to, že by Leonardo dělal něco bez účelu.

Pokud se mnou přijmete teorii, že i umístění kódů má účel, pak se písmena a čísla v očích týkají něčeho:

- Co bychom měli, nebo je vidět
- Viděl sám umělec
- Uvidíme, nebo jsme viděli
- Viděl ten, nebo ta, kým je Mona Lisa




Vyhrocené? Ale považte: Kdyby vám kdokoli před dvěma lety řekl, že obraz Mony Lisy je prošpikován mikroskopickými písmeny a čísly, co byste mu řekli?! Aha?

Takže nechme na hlavě a připouštějme, protože to je jediná možná cesta k objevování a vůbec pokroku.

Bez víry, že je něco možné, bychom dál seděli na stromech, šutry louskali kokosy a záviděli ptákům pohled z výšky.

Leonardo da Vinci zemřel 2. května roku 1519 ve francouzském Cloux ve věku 67 let.



Už jste o tom slyšeli?... Kandaulista: Vzrušuje mě, když jí to dělá někdo jiný!

29. dubna 2011 v 8:07 | ŽENA-IN.cz |  Erotika a sex
Novodobý voyeurismus, perverzní úchylka, sexuální výstřelek znuděných, i tak se dá hovořit o kandaulismu. Pokud si jej spojujete se swingers komunitou, pak nejste daleko od pravdy.



Kořeny kandaulismu se skutečně nachází právě tam. Rozdíl je v tom, že při swingers si sexuálních hrátek většinou užijí partneři oba, při kandaulismu je aktivita pouze na partnerce a milenci. To, co kandaulistu skutečně rozpálí, je, když si užívají jiní, respektive jeho partnerka s jiným. Ukazovat nahou partnerku jiným patří mezi lehčí formy této typicky mužské úchylky, v některých případech však může přerůst až v absurdní partnerské soužití.

Nevěrou to začíná

Projeví-li muž touhu po sexu ve třech, pak většinou jeho představa zahrnuje dvě ženy současně. Experiment s dalším živým penisem v posteli se mužům se "zdravým sexuálním myšlením" už tolik nezamlouvá. Pokud však váš partner hovoří o zrealizování sexu mezi vámi a jiným mužem, nebo vás dokonce vybídne, abyste si našla milence, zbystřete. Podle všeho máte co dělat s kovaným kandaulistou.

Muži postiženi touto deviací si ji uvědomí teprve, když jsou svou partnerkou podvedeni. Namísto hněvu, nebo po prvotních pocitech žárlivosti, pak od ženy vyžadují detaily nevěry, přičemž právě při tom dosáhnou uspokojení.

Určitě se taková záliba nedá považovat za normální.
Každá úchylka je již svým způsobem vrozená. V tomto případě už se navíc blíží sadismu. Dokud to ale oběma partnerům vyhovuje a nevstoupí do toho žárlivost, je to v pořádku.

Téma, o kterém se dříve mlčelo nebo jen šeptalo, má dnes v každém případě své skalní příznivce sdružující se v kandaulistických komunitách na internetu.

Něco více o kandaulismu

Kandaulismus je převážně mužská sexuální záliba, která údajně nese jméno po králi Kandaulovi. Podle pověsti měl král tak krásnou ženu, že ji bez jejího vědomí ukazoval jiným, když byla nahá.

Kandaulistika v sobě spojuje prvky exhibicionistického, fetišistického, masochistického a sadistického chování. Kandaulista, který si je vědom své záliby, musí být dostatečně sebevědomý, musí své partnerce věřit a podporovat ji. Zaměření musí vyhovovat oběma v páru.

Cuckold, tedy tvrdší forma kandaulismu, má původ v angličtině a v překladu znamená paroháč. Především v zahraničí existují agentury, které párům (ať již zkušeným, či začínajícím nováčkům) zajistí dle přání libovolný počet milenců a samotný sexuální akt ženy s nimi natáčí kamerou, zatímco partner vše pozoruje buď přímo v místnosti, nebo ve vedlejším pokoji. Záznam poté dvojice dostane jako památku.

Děsné, nezdá se vám? :oO

Krása matematiky

23. dubna 2011 v 21:11 | jask* |  Krávoviny



Psí bouda

23. dubna 2011 v 20:26 | jask* |  Krávoviny
Takhle si nebydlí mnozí z nás :o)


Zesvětli si vlasy a budeš víc sexy!

21. dubna 2011 v 10:52 | ŽENA-IN.cz |  Ženy
Říká se, že muži mají raději blondýny, ale žení se s brunetami. Pouhá teorie. V praxi je jasné, že když do místnosti vejde blondýna s brunetou, více pohledů se soustředí na plavovlásku. Čím to asi bude?


Mám pro to jednoduché vysvětlení. Je to čistě optický klam. Světlé barvy mají tendenci vystupovat, poutat pozornost, zatímco tmavé ustupují do pozadí a neprosazují se. Takže blondýnám to jde úplně samo, aniž by na tom měly zvláštní zásluhu.



Berte mou teorii s humorem, blondýnám nezávidím a už vůbec by mě nenapadlo kvůli mužské přízni měnit barvu vlasů, jak to dělaly ženy po staletí.


Plavé vlasy byly ideálem už v době antiky a ženy si k nim "pomáhaly" všelijak. Bohaté Římanky si kupovaly světlovlasé germánské otrokyně, které stříhaly, a z jejich vlasů si nechávaly vyrábět paruky. Chudší ženy se musely spokojit s "lidovými" recepty: k odbarvení vlasů se používal speciální mýdelný roztok z kozího loje a bukového listí. Nebo silný odvar z heřmánku či šťáva z citrónů. Aby se dosáhlo maximálního zesvětlovacího efektu, bylo nutné strávit dobu mezi jedenáctou a jednou hodinou na prudkém slunci, což mnohým chuděrám přivodilo místo vytouženého plavého odstínu leda tak úžeh.

Přirozeného zesvětlování pomocí slunce se používalo i v době renesance, ale tehdy už byly ženy prozíravější a chránily si pleť zvláštním kloboukem, kterému se říkalo "solana". Vypadal jako širák bez dýnka. Vlasy byly rozprostřené na krempě, která zároveň stínila obličej. Přes všechny snahy se ale z tmavovlasých žen platinové blondýnky nikdy nestaly.

To dokázal až počátkem dvacátého století francouzský chemik Eugéne Schuller, který uvedl na trh první chemickou barvu Dream blond. Ve třicátých letech peroxid vodíku a amoniak zcela ovládl vlasovou kosmetiku a v Hollywoodu se objevily první platinové krásky.

Od té doby se konečně i z tmavovlásek mohly stát vytoužené blondýnky. A chtě nechtě musíme uznat, že mnohým ženám zesvětlení vlasů hodně pomohlo. Ke kráse, ke slávě i k závratné kariéře. Doslova prokoukly a staly se z nich osudové krásky a idoly, kterým padal svět k nohám. Kdyby se nestaly blondýnkami, možná bychom o nich dnes ani nevěděli. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Nejslavnější blondýnky světa byly původně brunety. Marylin Monroe, Brigitte Bardot, Katherine Denevue a mohly bychom jmenovat celou řadu dalších.


autor: Dana Svobodová

Sedm způsobů, jak říci ne

21. dubna 2011 v 0:27 | Kafe.cz |  Vztahy
Také se vám čas od času stává, že se zapletete do tíživých úkolů a povinností jen proto, že jste nedokázali včas říci ne?


Odmítnout práci navíc, nevítanou návštěvu nebo další porci koláče od tchýně bývá někdy mimořádně obtížné. Máme strach, abychom své blízké neurazili. Nenaštvali. Neranili. A tak na sebe pro jistotu bereme další a další nevítané povinnosti a táhneme je s sebou. Můžeme se jich nějak zbavit? Ano! Zde je sedm způsobů, jak říci "ne"
tak jemně a zdvořile, že si váš protějšek ani nevšimne, že nějaké "ne" vůbec zaznělo.

1. Nemohl(a) bych se tomu teď na sto procent věnovat, protože momentálně mám jiné priority.

  • Tohle "ne" je na svém místě ve chvíli, kdy potřebujete odmítnout nějakou "báječnou" (zejména pracovní) nabídku. Říkáte tím, že dotyčná nabídka vám připadá úžasná (chtěli byste se jí věnovat na sto procent!), ale bohužel, naneštěstí, k vašemu velkému žalu to momentálně nejde.

2. Teď není vhodná chvíle, protože zrovna dělám něco jiného. Co kdybychom si znovu zavolali příští týden?

  • Skvělý způsob, jak dotěrnou žádost odložit na později. (Že zrovna děláte něco jiného, můžete říci skoro kdykoli.) Je velká šance, že do příštího týdne se to vyřeší bez vás.

3. To je skvělý nápad! Hrozně rád(a) bych, ale...

  • Decentní způsob, jak odmítnout pozvání na večírek či jinou přátelskou nabídku.

4. Nechte mě, ať si to promyslím, a potom se vám ozvu.

  • Tohle není úplně čisté "ne," spíš něco jako "možná". Problém je v tom, že pokud slíbíte, že se ozvete, opravdu byste se měli později ozvat. Raději proto tento způsob používejte ve chvíli, kdy si opravdu nejste jisti, a ne jen jako obezličku, jak nepříjemné "ne" odložit na později.


5. Zrovna teď se mi to vůbec nehodí, ale budu na vás pamatovat pro případ, že by se něco změnilo.

  • Jasný a slušný způsob, jak dát najevo, že tahle příležitost opravdu není pro vás. Na druhou stranu dáváte svému protějšku na srozuměnou, že na tom, co vám nabízí, neshledáváte nic špatného a možná by se to mohlo líbit někomu úplně jinému.

6. Nejsem ten pravý (ta pravá), kdo by vám mohl pomoci. Zkuste oslovit XY!

  • Místo abyste žadatele úplně odmítli, nabídněte mu jiného obětního beránka. Ten, koho mu předhodíte, by ovšem v dané věci opravdu měl být kompetentnější než vy.

7. Ne, bohužel.

  • Ano, tohle je opravdu ten nejjednodušší způsob, jak říci ne. Někdy si sami v sobě stavíme těžko překonatelé bariéry, které nám brání v přístupu k nejjednodušším řešením. Zkuste někdy říci prostě "ne". Jen tak, bez vysvětlování. Možná budete překvapeni, že reakce nebude zdaleka tak strašná, jak jste se obávali.


Deset pravidel pro předehru

20. dubna 2011 v 21:45 | jask* |  Erotika a sex
Muži to mají snadné. Stačí jim málo a jsou na sex připraveni. U žen to ale většinou probíhá pomaleji. K tomu, aby se naladily na vlnu vášně, potřebují víc - kvalitní předehru.


Co byste tedy měly chtít po mužích a jak to na ně narafičit, aby vám vyšli vstříc, i když předehry dvakrát nemusejí?

1. Svádějte ho celý den

Přijdete domů a přítel by z vás hned svlékal šaty. Jenže vy na sex nemáte vůbec náladu. Ráno vás neprobudil polibkem a nepopřál vám pěkný den, než jste šla do práce, takže může na rychlovku zapomenout. Navíc vám celý den nezavolal, ani neposlal zprávu. Máte ale možnost vzít to do svých rukou. Celý den ho bombardujte frivolními textovými zprávami, necudnými telefonáty a slibujte mu fantastický zážitek na večer. Pak už budete nažhaveni oba…

2. Akce v kuchyni

Láska prochází žaludkem, to je stará známá věc. A tak i když budete v kuchyni, zkuste ho vyprovokovat a nalákat. Až budete míchat polévku na plotně, je pro něj ten správný čas, aby se postavil přímo za vás a začal vás líbat na šíji… Celé jídlo se pak může vést v lehce erotické atmosféře - připravte si intimní náladu a zapalte svíčky. A pak hurá do ložnice.

3. Nechejte se hýčkat

Ženy se prostě nevzruší tak rychle jako muži - tedy většinou. V jejich hlavách probíhá mnoho myšlenek (příliš drahé boty, nepořádek, práce). Zkuste ale před sexem na všechny tyto starosti zapomenout. Vezměte si do postele masážní olej a nechejte partnera, ať vám namasíruje záda a pokračuje níž a níž…

4. Dívejte se s ním na fotbal

Každou středu večer se dívá na fotbal. Ještě žádný zápas nevynechal. Vy ale máte právě v tu chvíli chuť na sex. Váš plán schovat ovladač, abyste dostala přítele do postele, není dobrý. Nejlépe uděláte, když budete sledovat vysílání společně s ním. Nalijte mu sklenku šampusu a jemně ho líbejte. Po skončení zápasu je váš a vy příjemně rozehřátá…

5. Rozjezd v koupelně

Nemusíte ho lákat k sobě do sprchy, třeba pod záminkou, že potřebujete umýt záda. Ale zavolejte ho, když budete stát u zrcadla a česat si vlasy, oděná jen v osušce nebo v lehkém župánku. Řekněte mu, ať vám natře záda krémem. Zvedněte vlasy a nechejte ho, ať vám masíruje krk. Vaše předehra právě začíná…

6. Porno jako předehra

Lechtivé filmy jsou žhavou příležitostí k sexu. Některé ženy je sledují rády, jiné je nesnášejí. Pokud nejste odpůrkyní hříšných snímků, můžete mu jeden pustit. Ale pozor, ne nic průměrného, vyberte opravdu kvalitu. A spíše erotický film než tvrdé porno. Příjemně vás to oba navnadí.


Sex

7. Buzení polibky

Dovádí vás představa, jak vás partner v noci či k ránu vzbudí polibky na celém těle, do extáze, jenže on se k tomu nemá? Pak to zkuste jinak. Probuďte polibky vy jeho a jakmile bude příjemně navnaděný, přestaňte. Nechejte ho, ať v líbání a hlazení vašeho těla pokračuje on…

8. Nahá v posteli

Zkuste partnera překvapit tak, že na to dlouho nezapomene. Pokud na něj běžně nečekáte nahá v posteli, tak to jednou vyzkoušejte. Jakmile se vrátí z práce nebo z posilovny, přivítejte ho v rouše Evině a vtáhněte ho pod přikrývku…

9. Navoďte správnou náladu

To, že je každá žena jiná, je fakt, stejně jako to, že ani žádný muž není stejný. Zkuste před milováním navodit správnou atmosféru tak, aby se mu do mazlení a předehry chtělo. Uvařte mu jeho oblíbené jídlo, pusťte mu jeho zamilovanou hudbu, prostě něco, z čeho bude naměkko. Bohatě se vám to vrátí…

10. Nechejte ho, ať se snaží

Pokud muž chce něčeho dosáhnout, musí se o vás snažit. A pánové rádi dobývají! Ve vztahu to platí dvojnásob. Když máte náladu na sex, řekněte mu, ať nespěchá, pěkně vás obejme a šeptá vám do ouška pěkná slůvka. Zdaleka to není ztráta času…

I zlo může být někdy potrestáno..

20. dubna 2011 v 8:43 | jask* |  Poučení
Kdo jak s čím zachází..tím taky schází :o)


Medikace z Bohnic :O)

20. dubna 2011 v 8:05 | jask* |  Zábava

Na jednotlivé koníky si postupně klepněte myší, můžete je opakovaným klikem vypnout a zapnout a hlavně si nezapomeňte pustit zvuk.
Doporučuje se pouštět si to kolektivně na pracovišti, ideálně každý ze svého počítače...
Je to uklidňující a silně návykové .o) MUDr. Chocholoušek - Bohnice


10 pravidel, jak udržet vztah na dálku

18. dubna 2011 v 20:29 | ŽENA-IN.cz |  Vztahy
O tom, že je možné udržet vztah na dálku, jsem přesvědčený. Vím to z vlastní zkušenosti v rodině - myslím, že tím neprozradím nic tajného - můj bratr se svou dívkou několik let žili na dálku. Každý byli z jiného města a vídali se jen nepravidelně o víkendech. V různých obdobích se nevídali i celé měsíce, když třeba jeden z nich odcestoval do zahraničí. Řekli byste, že takový vztah nemá budoucnost? Přesto se po letech vzali, dnes mají šťastnou rodinu a dvě krásné malé děti.


Jak tedy udržet vztah na dálku? Následujících deset zásad sestavil psychoterapeut David Doležal...

  • Je nutné udržovat pravidelný kontakt, byť by vůbec nebyl žádný praktický důvod, prostě je nezbytné alespoň jednou denně spolu strávit přiměřený čas povídáním. Už nemusíme ke schránce, není nutná ani holubí pošta, úplně stačí telefon, SMS, skype s obrazem i bez... Možností už je dnes dost a dost... Jestliže se toto nedodrží jednou, bude absence kontaktů menší a menší, až přejde v absenci samotné potřeby sdílení a nakonec v úplné odcizení.

  • Nesdílet jen fakta, ale i emoce. Zkrátka si nepovídat pouze o tom, co se stalo, ale jak jsem to prožil, nejen co bylo k obědu, ale jak mi to chutnalo, ne jen, že jsem koupil dárek, ale jak jsem při tom na svoje sluníčko myslel... Komunikovat nejen reálné události, ale i naše myšlenky, názory, nápady, přání, obavy... a pokud možno způsobem, který by se nám od toho druhého také líbil - ne tónem "z nutnosti", ale vstřícně, taktně, něžně, citlivě.

  • Myslet na to, že nás ten druhý nevidí a někdy ani neslyší, nemusí tudíž vždy správně rozumět smyslu více významových slov či vět, nebo například humoru. Dobře míněná ironie může být vlivem horší nálady zdrojem vážných a přitom zbytečných nedorozumění.

  • Nejen podávat informace, ale převážněnaslouchat, rozvíjet myšlenky toho tam daleko...

  • Povídat si o společných plánech, o tom, jaké to jednou bude, až budeme spolu. Ubezpečovat se o tom, že vzdálenost mezi námi je relativní a jistě pomine...

  • Nejen si stýskat, ale dělat z odloučení přednost - budeme si společných chvil úplně jinak vážit než ti, kteří odloučení neznají a berou luxus blízkosti jako samozřejmost, nebudeme mrhat společným časem a pěkně si to užijem...

  • Nenačínat těžké nebo složité téma, když víme, že ho nestihneme dokončit, v partnerovi pak mohou zrát celý další den bouřlivé představy a nesmyslné fantazie. Opravdu hodně vážná témata, možno-li, nechme na osobní setkání.

  • Nekomunikovat pod vlivem alkoholu či jiných omamných látek, které změní vědomí a pod jejichž vlivem můžeme nadělat nekontrolovaně hromady nevratných chyb. Neříkat nikdy nic, co bychom pak museli brát zpět, nebo vysvětlovat, že "já jsem to tak nemyslel".

  • Dobře volme čas na komunikaci. Nejlépe si stanovit pravidelnou dobu a tu pak dodržovat zleva zprava... Nic nepřehánět, tedy ani délku hovoru, buďme citliví na signály k ukončení a respektujme je.

  • Chceme-li hovořit o negativech, hovořme vždy za sebe - v tak zvaných "Já výrocích". Tedy nikoli "Tys mě naštval", ale "Já se zlobím" a úplně nejlépe se zaměřením nikoli na partnera, ale na věc, která se mi nelíbí: "Jsem celý nesvůj, když dlouho nemám žádné zprávy."

Oblékněte vaše nehty do módního jarního outfitu!

16. dubna 2011 v 9:43 | jask* |  Móda
Jakoby nás jaro nabádalo k nekonečné touze po pastelových barvách, nádherných květinách, teplých slunečních paprscích a jemných nadýchaných mráčcích. Módní trendy jarní manikúry praví jasně - nechte si udělat nehty s jasnými barvami, dechberoucími kombinacemi a okouzlujícím zdobením.


Hravé puntíky

Puntíkovaný vzor je pro samotnou aplikaci vzorem asi nejjednodušším. Proto začněme právě jím. Ke všemu pak potřebujete jenom dvě barvy laků na nehty a pouhopouhé párátko. Jednou barvou si nalakujte nehty. Poté, co vám lak na nehtech uschne, za pomocí párátka si své nalakované nehty " nepuntíkujte" odlišnou barvou nebo samozřejmě pokud chcete, více barvami a znovu nechte pořádně zaschnout. A máte hotovo. Navíc nepotřebujete ani odbornou péči. Vše máte během pár minut a navíc zadarmo.

Puntíkovaný design nehtů – od jednoduchých puntíků až ke složitějším kombinacím, kde si můžete pomoci vystřiženou šablonou z pevnější lepící pásky.
Puntíkovaný design nehtů - od jednoduchých puntíků až ke složitějším kombinacím, kde si můžete pomoci vystřiženou šablonou z pevnější lepící pásky.

Sexy květinky

Květiny rovná se nekonečná romantika. Květinový vzor na nehtech ale vyzařuje spíš než romantickým dojmem, dojmem flirtujícím. Protože se teď zrovna v módě nosí kreativita bez hranic a možnosti jsou zcela nekonečné, máte toto jaro jedinečnou příležitost vyzkoušet ty nejdivočejší barevné květinové kombinace. V případě aplikace květinového vzoru na nehtech bych určitě radila, abyste si nehty poseté květinkami nechali udělat u vyškoleného odborníka. Jistota je jistota.

Květinový design nehtů vyžaduje odborníka nebo speciální nalepovací technologii Minx.
Květinový design nehtů vyžaduje odborníka nebo speciální nalepovací technologii Minx.


Mašle i na nehtech

Mašle milujeme na botičkách, na oblečení i ve vlasech a toto jaro i na našich nehtech. Mašličky vyjadřují roztomilost a dodají vašemu celkovému vzhledu dívčí look již na první pohled. Mašle jsou prostě zpět. Ať už jsou vaše nehty dlouhé, střední nebo zcela krátké, mašličkový doplněk jim bude slušet v každém případě.


Mašličkový design nehtů vám bude sluše.
Mašličkový design nehtů vám bude sluše.

Roztomilá srdíčka

Stejně romanticky a roztomile budou na vašich nehtících vypadat také srdíčka. A nemusí být za každou cenu červená. Svéráznost a originalita se toto jaro počítá.

Srdíčka můžete na nehty aplikovat mnoha způsoby.



Jaro bez hranic

Ať už si pro již probíhající jaro zvolíte jakýkoliv design, meze se letos nekladou. Cení se originalita a upřednostňuje se kreativita a hravost. Pro inspiraci se stačí rozhlédnout kolem sebe - tráva, nebe, ovoce příroda celkově. Nahlédnout můžete do komiksových časopisů nebo se jednoduše inspirovat vaším oblíbeným geometrickým tvarem. Jaro tak znovu bude hýřit pestrými barvami, vzory a nejrůznějšími motivy nehtů, se kterými dáte rozhodně najevo, že se nebojíte riskovat a styl máte jednoznačně pod kontrolou. Co zvítězilo u vás - srdíčka, puntík, kytičky, ozdobné mašle nebo se přeci jenom stále bojíte?

Kreativitě se meze nekladou.

Kreativitě se meze nekladou.

Jak se slaví Velikonoce v různých zemích světa

12. dubna 2011 v 20:10 | Kafe.cz |  Víte, že...

Tradiční oslavy jara a nejvýznamnější křesťanský svátek se slaví téměř po celém světě. Většinou má stejný základ. Přesto ale můžeme najít rozdílnosti, a to hlavně v průběhu oslav.

Jak se slaví Velikonoce



Oslavy Velikonoc mají základ v křesťanském náboženství, ale není výjimkou, že se i takové svátky přenesou mimo církev. V některých zemích křesťanský základ nerespektují, ale ve většině existují zvyky a tradice, které k náboženství odkazují a nebo přímo z něj vycházejí.

Česko

U nás již dlouhá léta probíhá tradiční hodování a pomlázka. Muži a chlapci o Velikonočním pondělí vycházejí ze svých domovů a šlehají ženy a dívky pomlázkou z mladých proutků. Ženy jim na oplátku na pomlázku navěšují různobarevné pentle.

Anglie a Amerika

Hlavním symbolem Velikonoc je v obou těchto zemích hledání velikonočních vajíček. Tyto svátky jsou kromě křesťanských také svátky věnované dětem. Proto se často pořádají dětské slavnosti, večírky i party. Do takových oslav jsou zapojena často celá městečka. Ve Spojených státech jsou navíc svátky spojené přímo s náboženstvím, a proto se pár dní před samotnými oslavami schází rodiny a společně chodí do kostela.

Austrálie

Na Velký pátek se v Austrálii drží zvyk, že všechny obchody bývají zavřené. A děti pak přímo o velikonočním dnu hledají vajíčka v zahradách, kam je schová jejich rodina.

Řecko

V rodinách se slaví a koná se vajíčková bitva, která spočívá v rozbití vajíčka o svého protivníka.

Rusko

Rusové oslavují pravoslavné Velikonoce, vajíčka nosí do kostela, kde si je nechají požehnat a pak je konzumují při slavnostním velikonočním obědě.

Německo

V předvečer velikonočního pondělí děti vyrábějí slaměná hnízda, která rodiče potají potom schovají v domě nebo venku. V noci pak chodí od hnízda k hnízdu velikonoční zajíček, který do nich "snese" různě barevná vajíčka. Ráno je pak děti hledají. Zvykem je také ozdobit velikonočními generacemi strom. Zároveň se pořádají průvody a slavnosti. Vajíčka pak dávají i chlapci dívkám.

Francie

Od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty ve francouzských kostelech oněmí zvony. Stejně jako u nás se traduje, že zvony odletěly do Říma. Liší se s námi v tom, že zpátky přinášejí sladkosti pro děti, které pak padají z nebe dolů. A děti pak vyrážejí do zahrad popadané sladkosti hledat a sbírat.

Norsko

Tato severská země je o velikonočních svátcích téměř posedlá, kromě pomlázky, malování vajíček a lyžovačky, také řešením detektivních příběhů. Je již dlouholetou tradicí, že velké televize v období Velikonoc vysílají slavné detektivní přívěhy. Nejoblíbenější je (stejně jako u nás) Hercule Poirot od Agathy Christie. Také noviny nebo webové servery vydávají detektivní příběhy a snaží se do jejich řešení zapojit své čtenáře.

Itálie

Tradiční "italská" malovaná vajíčka vždy požehná kněz. Hospodyně je poté postaví doprostřed sváteční tabule při obědě.

  • Existují i země, ve kterých se Velikonoce neslaví. Mezi takové patří třeba Čína.

Kdybych já byl ženská!

8. dubna 2011 v 7:24 | ZENA-IN |  Muži
Muži trpí neskonalou představou, že my ženy to v životě máme mnohem lehčí. Oprava: muži jsou přesvědčeni, že ženy by si svět mohly učinit mnohem snazším, kdyby chtěly. Taky si myslí, že s "tím" naděláme zbytečně moc cavyků, a přitom bychom si v životě mohly užít tolik zábavy!

Když jsem ještě před lety žila v New Yorku, dostala jsem záchvat smíchu, když se jeden kamarád (už ani nevím, v jaké souvislosti) během rozhovoru na chvíli zasnil, a pak se zkaženým úsměvem prohodil: "Kdybych já byl ženská… já bych byl taková děvka! Nebyl bych ale laciná děvka, chodil bych jen do takových těch lepších podniků, kde bych se nechával zvát na drahé večeře, drinky a tak…"

Tenkrát mě to vážně pobavilo. To jsem ovšem ještě netušila, že přesně tutéž větu (jako přes kopírák) uslyším o mnoho let později znovu z jiných mužských úst… a znovu… a znovu… a znovu... A zjistím, že snad všichni muži, ať Češi, Američané, Angličané či Francouzi v tomto směru smýšlí doslova a do písmene stejně! Od chvíle, kdy jsem se rozhodla napsat o tomto tématu, jsem stejnou otázku položila zhruba asi dvaceti mužům různých věkových kategorií, národností, povolání i věku. Žádný s odpovědí neváhal ani vteřinu: Byl bych děvka! slyším od nich neustále.

Vagina = rychlý prachy?

Pánové se rovněž shodli na tom, že by nechtěli být žádnou levnou šlapkou u silnice. Kdepak! Oni by prý byli luxusní společnicí a samozřejmě by si pečlivě vybírali!

Jejich představa skvělého života prodejné ženštiny stojí pochopitelně na jednom a tomtéž ubohém základu: Možnost vydělat si mnoho peněz bez práce (a ještě se při tom skvěle pobavit). Jak jinak! Když chce přece chlap sbalit ženskou, tak za ni musí platit, pozvat ji na večeři do dobré restaurace, koupit jí kytku... Zkrátka stojí ho to hodně peněz, a to prý ještě ani kolikrát neví, jestli z toho vůbec něco bude mít a jestli se slečna jen nenadlábne, neshrábne růže a nezahne kramle.

Myslím, že je jen málo příkladů, ve kterých se tak dokonale odráží podstata zúženého mužského myšlení. Vychází to pochopitelně z biologického nastavení, kdy muži, na rozdíl od většiny žen, dokážou bez problémů oddělit emoce od sexu a žena je přece, podle jejich názoru, sexu schopná kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv. Není tedy žádný div, že kdyby pánové mohli spravovat vlastní vaginu, pak by si z ní bez zábran udělali výdělečný business.

Dosti nevrle se na mě ty potenciální luxusní šlapky tvářily, když jsem se ptala, zda také berou v úvahu všechny možné nevýhody ženství.

Samo se to nevytuní...

Co sexuální obtěžování? (zcela "určitě" by zůstali v klidu a usmívali by se, i kdyby narazili na křupana, který si z nich bude dělat chodící zadek na plácání). A co takhle pohlavní nemoci? Menstruační křeče? Chůze ve vysokých podpatcích? (Možná by se měli znovu podívat na Jacka Lemona, jak se trápil v Někdo to rád horké).

Nesmíme taky zapomenout na depilaci a epilaci a trhání obočí! (Knírek ani strniště by vám, kluci, vážně neprošel. Kdo by taky stál o eskort s chlupatýma nohama nebo obočím jako Brežněv, že?) A co teprve hodiny strávené u kadeřnice, manikérky, pedikérky a každodenní líčení? (Jo, chlapci, dá to fušku, když chcete vypadat k světu a přebít konkurenci! Nebo si myslíte, že se to na těch vytuněných kočičkách udělá samo?)… A hlavně, co špatná pověst? Ženskou sběračku skalpů už totiž nikdo obdivně po zádech nepoplácává.

Kdepak! O tom už pánové nechtějí ani slyšet! A vůbec, oni si přece dělají jen legraci! (vymlouvali se všichni nakonec). No jasně!

Ale nebudeme přece těm naivním chudáčkům brát iluze, že být ženou je vždycky taková legrace a že je to o tolik snazší a možnosti jsou o tolik pestřejší! Koneckonců, abych řekla pravdu, tak i já jsem přesvědčená, že kdybych byla chlap, tak bych přesně věděla, jak sbalit ženskou, co na ně platí, a naopak, což mi vyvracejí zase dotyční pánové, takže netvrdím, že naivní představnou mohu trpět stejně tak i já...

Optické klamy

7. dubna 2011 v 23:15 | jask* |  Foto




Neuvěřitelné, ale pravdivé

6. dubna 2011 v 22:01 | jask* |  Foto
Nejneuvěřitelnější, jsou poslední tři slova příběhu.


Svatební zvyky, tradice a pověry

6. dubna 2011 v 20:49 | jask* |  Víte, že...
Svatební den a svatební obřad bývá stále okořeňován nejrůznějšími tradicemi a zvyky. I když se liší podle krajů, náboženství nebo věku snoubenců, stále se (aspoň některé) intuitivně zachovávají. Snad proto, že nesou v sobě svoji skrytou symboliku, která zaručuje hojnost, plodnost a štěstí v manželství.


Začíná to loučením se svobodou

Loučení se svobodou si dnes nenechá ujít nejen ženich, ale také nevěsta. Kdo by si nechtěl užít poslední okamžiky svobodného života a rozloučit se tak s jednou etapou svého života. Kamarádi by přece rádi předali "zaručené" rady do manželského života. Loučení však probíhá odděleně - ženich zapíjí svobodu se svými přáteli a nevěsta má také svůj rozlučkový program.

Zvací svatební koláčky

Rozdávají se příbuzným, přátelům a sousedům a jsou zároveň pozvánkou na svatbu a svatební hostinu. Koláčky se pečou dva až tři týdny před svatbou a měly by mít tři různé náplně. Většinou to bývá tvaroh, mák, povidla i marmeláda nebo ořechy. Zároveň by se nevěsta neměla podílet na pečení koláčků nebo svatebního dortu, aby si nepřivolala uplakané děti a nouzi v manželství.

Prší štěstí...

Nevyšlo počasí? Nevadí. Déš? totiž zaručuje požehnání na mnoho let, tak jako sluneční paprsky, které přinášejí štěstí do manželství. Také slzy v průběhu svatebního dne přinášejí štěstí.

Čekání na ženicha

Kdysi bylo pravidlem, aby nevěsta strávila noc před obřadem u svých rodičů. Dnes se to příliš nedodržuje a nevěsta přichází ke svým rodičům až ráno. Tady se oblékne do svatebních šatů a vyčká příchodu ženicha a jeho rodičů, případně dalších svatebčanů z jeho strany. Někde se tvrdí, že by ženich měl spatřit nevěstu až těsně před obřadem.

Co nevěstě nesmí chybět

Dodnes se traduje, že by nevěsta měla mít v den svatby něco nového (jako symbol nového života), něco starého (např. rodinný šperk nebo závoj jako symbol zachování rodinné tradice), něco vypůjčeného (např. od své blízké přítelkyně) a něco modrého (podvazek s modrou mašličkou, protože modrá je symbolem věrnosti, lásky a dlouhého života). Svatební šaty by si ale neměla sama šít, aby manželství dlouho vydrželo. Svatební závoj je pak symbolem neposkvrněnosti a věřilo se, že pokud zakrývá obličej, tak nemohou zlí duchové proniknout nosními dutinami do nevěstina těla.

Po obřadu

Když novomanželé vycházejí z obřadní síně nebo kostela, svatebčané vytvoří špalír (uličku) a zasypávají je rýží, čočkou, popřípadě okvětními plátky. Tento zvyk pochází ještě z pohanských dob, kdy každé semínko na šatech znamenalo plodnost, hojnost a štěstí. Po obřadu se můžete také dočkat některých dobře míněných "zlomyslností" ze stran svých přátel. Při společné cestě tak můžete narazit na natažený provaz, stuhy, na to, že budete zápasit s chomoutem nebo koulí na noze. To zřejmě nepotřebuje komentář, nicméně možná vám nezbude nic jiného, než se vykoupit.

Na svatební hostině

Svatební hostina je spjatá s řadou tradičních zvyklostí. Před vstupem do restaurace musí nevěsta říct své nové příjmení a měla by se nechat přenést přes práh, a to jak na hostinu, tak do společného domova. Tím je zaručena ochrana před zlými duchy a zároveň se poukazuje na novou společnou cestu životem. Na svatební hostině nechybí tradiční rozbíjení talířů a společné zametání střepů. Střepy přinášejí štěstí a manželé tak dávají najevo svou budoucí souhru a oporu. Také společné pojídání polévky z jednoho talíře značí vzájemnou spolupráci, harmonii a spravedlivé rozdělování. Společnou rukou by pak novomanželé měli nakrojit i svatební dort. Přítomní svatební hosté nesmí svatební dort odmítnout. Snoubencům by to přineslo smůlu.

Nejen pro svobodné..

Ke konci svatební hostiny pak může přijít řada na házení svatební kytice přes rameno nevěsty. Traduje se, že ta dívka, která kytici chytí, se do roka vdá. Kytice by neměla upadnout na zem, protože jedině tak zaručuje manželům štěstí.

Unesená nevěsta

Tato tradice se rozšířila z Moravy. V průběhu hostiny má být nevěsta unesena a následně hledána ženichem. Pozor, tato akce může narušit společenskou atmosféru svatebního veselí, a proto by neměl ženich dlouho tápat. Většinou ji však najde v blízkém baru nebo hospůdce, kde musí zaplatit útratu, aby svou milou získal zpět.

Ostatní nechť je překvapením :o)


Dějiny masturbace od A do Z

6. dubna 2011 v 9:42 | xman |  Víte, že...
Sebeuspokojování patří k nestarším sexuálním technikám vůbec. Zároveň - bohužel - i k nejtabuizovanějším. Dodnes ho totiž obklopuje tolik pověr či nesmyslů, že nad tím zůstává rozum stát.



Masturbující kojenci

Obecný názor, že s masturbací poprvé začínají dospívající v pubertě, není pravdivý: masturbace se totiž vyskytuje již u kojenců!

Je detailně popsán případ osmnáctiměsíční holčičky, mající od sedmého měsíce několikrát denně stavy, které i její matka považovala za čistě orgastické.

U batolat mužského pohlaví pak dochází ke ztuhnutí penisu, ve dvou či třech letech jsou děti dokonce schopny propracovat se až do falické fáze, v níž si jeho třením uspokojují libido, přestože ani zdaleka netuší, proč je to tak příjemné.

Rodiče však často považují za správné jim takové hrátky zakázat - a jelikož uspějí jen málokdy (dětské touhy jsou silné), přijde na řadu varování, jehož obsah lze zhruba shrnout do známé rýmovačky "budeš-li přistižen, bude ti ustřižen".

Vůbec si neuvědomí, že tím mohou vyprovokovat takzvaný kastrační komplex. Pokud totiž jejich syn (byť letmo) zahlédl vaginu, může vzít nesmyslnou výhrůžku vážně a začít se bát, aby o svou "ozdobu" nepřišel.

V podvědomí mu může zakotvit strach, který přetrvá i do dospělosti. Výsledkem mohou být poruchy sexuálního chování či pocity závislosti na ženách.

Pokud je ovšem vše, jak má být, správná chvíle opravdu přichází až v okamžiku, kdy se dostaví první erekce, což bývá tak ve dvanácti až čtrnácti letech.

Někteří chlapci zkouší (obvykle ze zvědavosti) masturbovat ihned poté - s nevalným vzrušivým efektem, ten nastane až poté, co začnou ejakulací uvolňovat přirozené pudy.

U dívek, které dospívají (nejen pohlavně) dřív, má tento proces jiný průběh, může souviset s první menstruací, ale nemusí.

Neonanující Ónan

Sebeukájení dlouho patřilo k zcela běžné společenské normě a plnilo de facto stejnou funkci jako dnes. Bylo jakýmsi protipólem soulože, ať už jsou důvody její absence jakékoli.

V antice byla masturbace tak běžná, že si učitelé dokonce stěžovali, že je při výkladu ruší hlasité vzdychání vzrušených žáků! Jiní, mezi nimi i známí filozofové Platón a Sokrates, při pohledu na vztyčené penisy chlapců cítili naopak rozkoš, povzbuzovali je nebo jim aktivně pomáhali!

Platónova Akademie pak byla postavena na víceméně pedofilních základech a on k mnoha svým svěřencům cítil úplně jinou lásku než platonickou!

První případ veřejné masturbace nepředvedl na náměstí plném lidí nikdo jiný než proslulý kynický filozof Diogénes ze Sinopé. Svůj akt zdůvodnil logicky: "Jde o stejně přirozenou potřebu jako hlad a žízeň - a ty člověk také uspokojuje hned na místě!"

Pokud jde o samotný výraz "masturbace", vychází z latinských slov manus (ruka) a stuprare (zhanobit) či turbare (vzrušit).


Masturbace

A co výraz "onanie"? Zavedl ho švýcarský lékař André Tissot v roce 1760 a odkazuje na proslulého hrdinu Ónana... ovšem zcela neprávem. Mezi jeho praktiky totiž nepatřilo sebeukájení, ale přerušovaná soulož. (K níž měl ovšem judaismus i křesťanství ve své snaze napomoci růstu populace stejně nepřátelský postoj jako k onanii.)

Hříšná těla

Katolická církev na škodlivosti onanie trvala i poté, kdy prvotní důvody zákazu dávno pominuly. Ještě takový Tomáš Akvinský (1225-1274), který ji ve svých postulátech označoval jako samohanu, ji ocejchoval jako nejhroznější smilstvo, pro které nenalézá omluvu.
Dokonce i styky s prostitutkami posuzoval mírněji! Jím nastolený prudérní trend vydržel zhruba až do první poloviny dvacátého století a týkal se i poluce, považované za "nemravnost" či dokonce nemoc.
A její "léčba" traumatizovala celé generace mladíků, jimž bylo předepisováno, aby si před spaním pevně převázali penis šátkem či nosili dlouhé noční košile svázané pod chodidly (propagoval francouzský lékař Pavet de Courteille).
Vrcholem byl poté přístroj zvaný aidousoter, který zkonstruoval v roce 1859 jistý E. T. Cramer. Šlo o speciální vázání opatřené visacími zámky (obdoba pásu cudnosti), které si chlapci museli povinně na noc nasazovat.

Démoni na scéně

Za příčinu polucí byla považována lenost, dlouhý pobyt v posteli, příliš měkké lůžko, kořeněné jídlo, pití vína, podezřelí přátelé a prostopášná literatura. Spodní prádlo se stopami spermatu se zkrátka a dobře stalo nejhorší noční můrou mladíků.
A i když je už nade vší pochybnost prokázáno, že automace dosahované ve spánku nelze potlačit, pocity trapnosti i zbytečných rozpaků mnohdy přetrvávají, a tak si někteří adolescenti stále potají perou spodní prádlo, jen aby se o "defektu", za který se bezdůvodně stydí, nedozvěděli rodiče.

V rámci objektivity však musíme konstatovat, že s polucí nemělo problém jen křesťanství. I takoví Sumerové se domnívali, že musí být způsobena nadpřirozenými silami. Věřili ve vílu či dívku (succuba) přicházející ve spánku k určité skupině lidí, aby je (proti jejich vůli) ukájela.

Katolíci k ní už jen vytvořili protipól, zákeřného mužského démona (inkubus), který pod pláštíkem tmy vysává semeno mladým mužům, aby jím následně oplodňoval ženy posedlé ďáblem. Ty poté skončily na hranici.
K tomu všemu přispívalo přesvědčení, že každé - byť nevědomé - excesivní ukájení má naprosto devastující následky na lidský organismus.

I proslulí antičtí lékaři Hippokratés či Galénos nejenže si byli naprosto jisti jeho škodlivostí, dokonce žili v domnění, že ejakulát je šťáva, pocházející z mozku či míchy!
A Immanuel Kant pak v Metafyzice mravů z roku 1797 konstatuje, že "rozkošnictví v sebeprznění" je odpornější než sebevražda a snižuje člověka pod úroveň dobytka.

Kdy může škodit

Masturbace (v lékařství se víc používá termín ipsace) však může škodit - i když ani to není zcela přesný pojem - jen tehdy, jestliže se stane náhražkou běžných forem pohlavního styku.
V tom případě již hovoříme o patologii sexuálního života.

Takoví muži (u žen nejsou pohlavní úchylky časté) nejsou schopni dosáhnout vyvrcholení žádným jiným způsobem než drážděním vlastního penisu, například za pomoci pornografie (zejména té deviantní), různých předmětů (fetišismus) či vjemů (pyrofilie), případně potřebují jako silnější impuls lidský objekt (většinou anonymní).

Masturbace

Místo pohlavního styku však pravidelně masturbuje i hodně mužů středního věku, aniž by přitom trpěli duševní či sexuální poruchou. Nemají prostě dostatek volného času, případně necítí potřebu žít se stálou partnerkou a vztahům na jednu noc se chtějí vyhnout.

I když se i tady může jednat o náznak sexuální abnormality, těžko proti tomu něco namítat. Jak prohlásil Woody Allen: Jde prostě o sex svého druhu, navíc s osobou, kterou máme ze všech nejraději.

Jak na to?

Pokud jde o formy masturbace, Římané dávali přednost levačce, nazývali ji příznačně "manus amicus" (ruka přítelkyně), dnes se ale používá spíš pravá, či se solidárně střídají.

Kromě klasických metod stále častěji zaznamenáváme onanii vzájemnou (není žádnou výsadou homosexuálů) či dokonce skupinovou.

Dalším oblíbeným způsobem uspokojení je tření údu o stehna či předměty (femorální či instrumentální masturbace).
Ukojení lze logicky dosáhnou i evokováním vaginálního styku zasouváním penisu do různých otvorů. Ve středověku sloužilo k tomuto účelu speciálně upravené pouzdro na dýku nebo kord, zatímco římský patricij Petronius, zmiňuje, že mladí otroci měli v oblibě "provozovat sex" se zmuchlanou poduškou či polštářem.

Výjimečně lze docílit ejakulace jen myšlenkami, bez sebemenšího kontaktu s genitáliemi. Takzvané delectatio morosa ovšem vyžaduje vysokou míru autogenních schopností.

Panny na prodej

Ve výčtu pochopitelně nemohou scházet modifikace uměle vytvořených vagin. Nejvěrohodnější masturbační praktikou je přitom simulace pohlavního styku s nafukovacími pannami, které se (neúspěšně) snaží napodobit živou ženu tím, že "aktivně spolupracují", aby však vydáváním uměle žhavých vzdechů, výkřiků a povzbuzujících slov jen podtrhly bizarnost zážitku.
Když už jsme však u žen: ty volí pochopitelně zcela odlišné prostředky, od zasouvání prstů do vaginy přes dosahování orgasmu stiskem stehen či jejich třením o sebe, stimulaci koncentrovaným proudem teplé vody až po použití nejrůznějších předmětů.

Starověké "robertky"

Nejznámějším a suverénně nejpoužívanějším ženským masturbačním nástrojem je vibrátor, kterému se u nás - z neznámého důvodu - přezdívá robertek.

Umělé penisy, z nichž vychází, mají ovšem tisíciletou tradici. Ve starém Řecku jim říkali olisbos, hojně se ale používal i oboustranný (bifalus) sloužící lesbickým hrátkám dvou žen.

Ty klasické ale měli v oblibě i homosexuálové, sloužily jim jako prostředek zvýšení rozkoše při masturbaci. Není se ostatně čemu divit, konečník je jednou z nejvíc erotogenních částí těla, a to i - lépe řečeno zejména - u mužů!

V mytologii je popsán příběh Dionýsa, který přislíbil anální sex krásnému mladíkovi Prosymnósovi, a když nemohl svůj závazek pro jeho předčasnou smrt splnit, vyřezal z fíkovníku falus, zasadil mu ho na hrob a aby dostál svému slovu, nahými hýžděmi na něj usedl.

Hodně zkušeností s výrobou kvalitních umělých údů z rohoviny či želvoviny měli Japonci. Nazývaly se harikaty, měly různé velikosti a tvary a byly i zdobené.

Mýty, pověry, nesmysly

Pověr a lží se kolem masturbace vytvořila spousta.
Prudérní, tmářské a pokrytecké dny blouznivých církví, učitelů a rodičů jsou však naštěstí pryč, takže dnes si ji můžete užít, aniž byste trpěli následně strachem z toho, že vám kvůli ní vyrazí akné, že na ni doplatíte epilepsií či šílenstvím či že vás posune na cestu k impotenci.

Naopak, studie potvrdily, že mezi ty, kdo těžko nacházejí uspokojení v pohlavním styku, patří právě ti, kdo v dospívání nemasturbovali.